«

»

Print this Příspěvek

Stáří a pohybová aktivita

Stárnutí (gerontogeneze, involuce) je přirozený a biologicky zákonitý proces, během kterého se snižují adaptační schopnosti a ubývají funkční rezervy organismu. Probíhá již od početí, ale za skutečné projevy stárnutí považujeme až pokles funkcí, který nastává po dosa-žení sexuální dospělosti.

Stáří (sénium) je označení posledních etap ontogenetického vývoje člověka. Jedná se o projev a důsledek involučních změn probíhajících různou rychlostí a s výraznou inter-individuální variabilitou. Na charakteru stáří se podílí řada faktorů, např. zdravotní stav, životní styl, vlivy sociálně ekonomické a psychické.

Stáří je podmíněno věkem jedince. Výši věku lze vymezit na základě několika kritérií.

Rozlišujeme:

kalendářní (chronologický) věk:

Je určen datem narození, lze jej přesně vymezit.

sociální (sociálně-historický) věk:

Vyjadřuje, jak by se měl jedinec určitého biologického věku chovat dle společenských měřítek. Zachycuje změny sociálních rolí, životního stylu, ekonomické situace apod.

biologický (funkční) věk:

Vystihuje biologické stárnutí organismu.

psychologický věk:

Jedná se o subjektivní vnímání vlastního věku, poukazuje na psychický stav jedince.

Stáří (sénium) považujeme období od 60 let. Rozdělujeme jej do 3 fází:

časné stáří (stárnutí, senescence): 60-74 let

vlastní stáří (kmetství, sénium): 75-89 let

dlouhověkost (patriarchum): 90 a více let

V současnosti žije v České republice přibližně 2,077 miliónů obyvatel starších 60 let, což je přes 20% populace ČR.

Střední délka života se u českých mužů v rozmezí let 1994 až 2004 zvýšila na 72,6 roků (zvýšení o 3,1 roku) a u žen na 79 let (zvýšení o 2,4 roku). Demografická prognóza uvádí, že v roce 2030 bude v ČR 30,6% lidí nad 60 let.

 

Změny podmíněné stárnutím:

Tělesné změny

Nejvýraznější změny stárnoucího organismu postihují pohybový aparát, změny postoje a chůze. Dále lidé často trpí změnami v oblasti kardiovaskulárního systému. Stárnutí má vliv dále na dýchání, zažívací systém, termoregulaci. Mění se činnost žláz s vnitřní sekrecí a dochází ke změnám na kostře člověka. Dochází i ke změnám smyslového vnímání, což může být problémem.

Psychické změny

Za nejobecnější charakteristiku stárnutí bývá považováno zpomalení psychickéčinnosti. Dochází ke snižování psychomotorického tempa a senzomotorické funkční koordinace.

Dále se v procesu stárnutí mění:

a)      Aktivační úroveň

Lidé jsou pomalejší, jejich volba i vykonání adekvátní reakce trvá déle, stejně jako se prodlužuje doba rozhodování.

b)      Paměť a učení

Postiženo je především ukládání nových informací. Typické je snížení vštípivosti a výbavnosti. Učení bývá pomalejší, obtížnější. Staří lidé mají vlivem těchto změn problémy s adaptací v nových situacích.

c)      Intelektové funkce

Změny v této oblasti jsou značně variabilní, závisejí především na dědičných faktorech a na vzdělání. Pokles fluidní inteligence je u seniorů vyvážen celoživotními zkušenostmi posilovanou krystalizovanou inteligencí, která může mít vzestupný trend i ve stáří.

d)      Kognitivní funkce

Narůstají obtíže s přijímáním nových podnětů. Oslabuje se schopnost vytvářet nové spoje. Snižuje se adaptabilita a flexibilita, zvyšuje se fixace a integrace.

e)      Řeč

Zpomaluje se tempo řeči, latence odpovědí se prodlužuje.

f)       Osobnost

Osobnost se formuje po celý život jedince. Charakter osobnostních změn stárnoucího jedince závisí na jeho způsobu adaptace na vývojové změny. Na proměnách osobnosti ve stáří se významně podílejí také vnější vlivy a stereotypy týkající se stáří, které mohou snižovat sebedůvěru seniorů. U stárnoucího člověka se často zvýrazňují osobnostní rysy, které byly dříve inhibovány nebo kompenzovány.

Přínos pohybové aktivity ve stáří:

Prostřednictvím vhodných aktivit může senior podporovat svůj osobní růst a zvyšovat kvalitu svého života. Psychické a sociální faktory z velké části ovlivňují zdravotní stav člověka. Pohybová aktivita pro seniora může do značné míry působit jako prevence různých onemocnění a zranění. Při pohybových činnost dochází k prožitkům radosti a štěstí, které nesporně zkvalitňují život.

Jako vhodnou pohybovou aktivitu pro seniory, bychom mohli uvést např. Petanque. Přestože tento sport zná snad každý, jeho rozšíření u nás není příliš velké. Přitom právě tento sport je pro seniory jedním z nejdostupnějších. Není náročný na fyzickou zdatnost, podporuje orientaci a také prospívá zdraví pobytem na čertvém vzduchu. Samozřejmě nesmíme zapomenout na význam socializace, která je v seniorském věku jedním z nejdůležitějších aspektů.


Vhodné pohybové aktivity pro seniory:

Tělesný pohyb nám byl dán jako přirozená lidská potřeba. Tělesná aktivita pozvedá ducha a zlepšuje vitalitu. Pohyb zpomaluje proces stárnutí, posiluje srdce, snižuje krevní tlak, zmírňuje stres a pomáhá udržet si ideální hmotnost. Přesto v současné době pohybu ubývá. Jako alternativa oproti návštěvám lékaře a polykání prášků se však tato možnost jeví jako jedna z nejvhodnějších.

Jako příklady vhodných pohybových aktivit pro seniory, bychom mohli uvést

– nordic walking

– petanque

– chůze

– aqua gymnastika

– jóga

– pilates

– jízda na stacionárním kole

– plavání

U organizovaných pohybových aktivit je také žádoucí provést vstupní zdravotní prohlídku s cílem odhalit možná rizika a upravit tak pohybovou aktivitu danému jedinci.

 

Zjištěné pořadí motivací seniorů k pohybové aktivitě:

–         okruh přátel, kteří mají sami vztah k pohybu,

–         zdravotní důvody, doporučení lékaře,

–         příklad rodinného prostředí.

 

Nejvýznamnější bariéry, proč nejsou senioři aktivnější:

a)      osobní faktory, které se dále člení na:

–         fyzické – zdraví, nemoc, zdatnost,

–         psychické – očekávání kladného požitku, který se nedostaví, necítí se sportovce, je jim dobře i bez sporu, pohodlnost,

b)     faktory blízkého okolí, které se dále dělí na:

–         sociální – nechápe ho okolí, je mu to vytýkáno, je zesměšňován,

–         ekologické – špatná doprava, časově náročné zaměstnání.

 

Nejčastější důvody při zanechání pohybové činnosti:

–         zdravotní objektivní, lékařky ověřitelné – nemoc, zranění,

–         zdravotní subjektivní – pocity únavy, ochabnutí zájmu, výmluva,

–         osobní rozhodnutí, krátkodobé zaměstnání, péče o člena rodiny, vnuky.

 

Autoři : Jan Dobeš,Pavel Vyroubal, Dominik Hrabský, Tomáš KosatíkPoužitá literatura:

Haškovcová, H. (2010). Fenomén stáří. Praha: Panorama.

Kalvach, Z., Zadák, Z., Jirák, R., Zavázalová, H., Sucharda, P., a kol. (2004). Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada.

MPSV (2005). Příloha – demografické údaje. 13. 1. 2007, htpp://www.mpsv.cz

Příhoda, V. (1974). Ontogeneze lidské psychiky. Praha: SPN.

Vavroň, J. (2006, 28. 12.). Češi žijí déle než Slováci. Právo,16, 1.



 

Be Sociable, Share!

    Permanent link to this article: https://www.vemeste.cz/2012/04/stari-a-pohybova-aktivita/

    17 pings

    Skip to comment form

    Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *