Aby byl člověk spokojený ve svém životě sám se sebou, Hodaň a Dohnal (2008) hovoří o sociálních aspektech kvality života, mezi které patří volný čas, mezilidské vztahy, zdraví a nemoc, životní prostředí, bydlení a rekreace, sociální a technický charakter práce, osobní a kolektivní bezpečnost, občanská svoboda. Je zřejmé, že pohybová aktivita prostupuje hned několika aspekty, a tak vytváří předpoklad, že správně optimalizovaná pohybová aktivita vede ke kvalitnějšímu životu a o to více u osob s handicapem. Sport (chápaný ve smyslu Evropské charty sportu) může být u osob se zrakovým postižením prostředkem k rozvoji osobnosti, k přijmutí vlastní identity, k stimulaci pohybových schopností a dovedností, k získání větší samostatnosti, k navazování sociálních kontaktů a celkově začlenění se do kolektivu.
Pro jedince v období dospělosti je podle Vágnerové (2000) charakteristická samostatnost, relativní svoboda vlastního rozhodování a chování, zodpovědnost za své činy a za druhé lidi. Společně s těmito znaky je také typická větší sebejistota, uklidněné vztahy v rodině, sexuální zralost, ekonomická nezávislost. Biologický vývoj se téměř zastavil. Jelikož je dospělost relativně dlouhá doba a do jisté míry nespecifická, rozlišujeme ji na období mladé, střední a starší dospělosti.
Osoby se zrakovým postižením narozdíl od nehandicapovaných mají své profesní a sociální role ztíženy. Pomocí kompenzačních pomůcek a specifického přístupu se snažíme tyto rozdíly smazávat. Např. upravování pravidel, podmínek v běžných sportech nebo vznik nových sportů pro nevidomé a slabozraké.
Sport a zájmová činnost nevidomých
Těžké zrakové postižení způsobuje mimo jiné nedostatek pohybu. Ať už je to způsobeno obavou z pohybu, nesnadností naučit se samostatně se pohybovat a orientovat, nebo obavou a psychickými zábranami. O to důležitější je přivést zrakově postiženého, pokud to dovoluje jeho zdravotní stav, ke sportu a k aktivnímu pohybu.
Přitom nevidomí mohou bezstarostně provádět téměř každý sport, mohou se účastnit sportovních akcí. Mezi běžně provozované sporty patří plavání, atletika, cyklo, lyže, šachy, turistika, dokonce lukostřelba a mnoho dalších.
Z hlediska rekreace mě nejvíce zaujala turistika, horolezectví, plavání, lyžování a pak speciální sporty jako jsou goalball a showdown.
GOALBALL– v této hře, která se hraje předevšív v hale a s míčem. Hlavní cíl je střelit bránu. Brána je našíř přes celé hřiště, které je 9x18m a v každém týmu jsou tři hráči. Míč, který má v sobě rolničky, aby jej hráči slyšeli se nehází, ale koulí a tři hráči před bránou se jej snaží zachytit. Pokud střelu zachytí, okamžitě se snaží úder vrátit. Každý hráč má na sobě ,,antibrýle”. V sále musí být naprosté ticho, aby se hráči mohli soustředit na zvuk míče.
ATLETIKA– běhá se na vzdálenosti od 60m až po marathon. Nevidomý sportovec běhá s trasérem, který mu pomáhá zvukovými signály, slovním doprovodem nebo krátkou smyčkou , která spojuje jejich ruce. Slabozrací se na dráze orientují pomocí zřetelně vyznačených čar, za asistence navaděče se skáče I do dálky a do výšky. Při vrhačských disciplínách asistent navede sportovce do sektoru a ukáže mu směr odhodu.
TURISTIKA– lze jí provozovat v různých prostředích a formách po celý rok. Turistika pěší, vodní I na kolech přináší rovnocenné spojení pohybové a poznávací činnosti. Terény a vodní toky lze vybírat podle zájmů a zdatnosti. Nevidomým pomáhají průvodci s bohatými zkušenostmi, znalostmi a schopnostmi popisovat okolí. Velmi vhodní jsou I vodící psi.
SHOWDOWN- je to aplikovaný stolní tennis pro nevidomé a zrakově postižené. Všichni hráči musí mít na očích neprůhledné brýle. Hraje se v mnoha státech Evropy, u nás se ve velkém začal rozšiřovat v roce 1995. Základem pro hru je stůl na Showdown a ozvučený míček s pálkou. V ČR se hrají soutěže jednotlivců a čtyřhry mužů i smíšené.
Rekreační vyžití dospělých se zrakovým handicapem
V dnešní době zakopáváme o rekreační střediska prakticky na každém kroku. Tamhle je bazén, hle posilovna, tenisové kurty, lanové centrum, lyžařské areály, cyklistické stezky, horolezecké stěny, bowling, šipky, divadlo, kino, diskotéky… a takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Zkrátka – nabídku máme širokou, možnosti prakticky neomezené. Ne tak zrakově handicapované osoby.
Myslím si, že jen málokterý nezainteresovaný člověk kdy slyšel o SONS. SONS, to je Sjednocená Organizace Nevidomých a Slabozrakých ČR sdružující přes 10 000 členů. Organizace, která, jednoduše řečeno, učí žít ve tmě.
SONS zřídil pohybové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina ops. Sem jezdí dospělí lidé nejen naučit se žít samostatně, orientovat se ve tmě či zvládat Braillovo písmo. Klienti střediska mají možnost odpočinout si při józe, vyzkoušet tvořivou dramatiku, kdy pomocí her a cvičení poznávají sebe i okolí nebo si mohou zajít na muzikoterapii. V rámci pobytu je možné udělat si dokonce licenční kurzy: masér, košíkář, tkadlec, obsluha PC nebo pomocník v keramické dílně.
Ale podívejme se, jaké možnosti ve svém okolí má zrakově postižený dospělý člověk během roku. SONS během let své působnosti zřídil ještě další společnosti, zejména pak Tyflocentra.
Tyflocentra jsou společnosti s krajskou působností, pomáhající osobám se zdravotním postižením. Lidé se zrakovým handicapem zde, kromě „běžných služeb“, mohou najít i širokou nabídku volnočasových aktivit.
Tyflocentra pravidelně pořádají několik zájmových kroužků, například jógu, aquaaerobic, divadlo, tvůrčí dílny nebo plavání. Dospělí mají příležitost odreagovat se při bowlingu nebo, pro milovníky hudby a pohybu, jsou pravidelně uskutečňovány taneční večery. Velice oblíbené jsou taky výlety do okolních měst. Velmi příjemně mě svou nabídkou zaujalo zejména Tyflocentrum Brno. Kromě již zmíněných aktivit od letošního roku pořádají takzvanou Turistickou ligu, což je soutěž, která má za cíl ocenit všechny, kteří tímto myslí na své zdraví. Každý účastník ligy bude mít vedený „účet“, kde se mu bude přičítat, kolik kilometrů na pořádaných akcích urazil. V červnu budou vyhlášeni tři nejlepší turisté daného roku, kteří obdrží i drobný dárek.
V Brně najdeme ještě jednu specialitu svého druhu: hvězdárnu a jejich pořad pro zrakově handicapované návštěvníky: „Dotkněte se hvězd!“. Jak probíhá takový pořad?
Návštěvníci se na úvod seznámí s hvězdárnou jako takovou. K tomu slouží plastický model naší instituce, který zprostředkuje alespoň hrubou představu o podobě hvězdárny, její rozlehlosti i poněkud netradičních kopulích.
Následující poslech hybridní knihy „Dotkněte se hvězd“ je přerušován ukázkami nejrůznějších hmatových pomůcek: Například plastickým modelem přivrácené strany Měsíce, který poskytuje základní představu o rozložení kráterů, měsíčních moří i pohoří. Připraveny jsou i snímky otevřené hvězdokupy, kulové hvězdokupy a galaxie na mikrokapslovém papíru.
Nejzajímavější část představení se ale odehrává v originálním hmatovém planetáriu, který tvoří laminátová skořepina o průměru asi metr a půl, na jejíž vnitřní straně jsou upevněny nejnápadnější hvězdy jednotlivých souhvězdí. Jasnosti stálic jsou rozlišeny různými výškami nalepených hvězd a nechybí ani spojnice některých souhvězdí.
Hmatové planetárium je umístěno na hliníkových nohách, takže návštěvník jednoduše skloní hlavu, vejde dovnitř a v klidu si osahá aktuální podobu hvězdné oblohy, včetně nejjasnějších planet. Do hmatového planetária se v jednom okamžiku vejdou nanejvýš dva návštěvníci s demonstrátorem, jenž alespoň zpočátku vede ruku nevidomého.
Použitá literatura
Evropská charta sportu. (1994). Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
Hodaň, B., Dohnal, T. (2008). Rekreologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Praha: Portál, s. r. o.
http://www.helpnet.cz/zrakove-postizeni/kultura-sport-zajmova-cinnost/sport-zrakove-postizenych
http://sport-nevidomych.cz/
http://www.sons.cz
Autoři: Veronika Karlová, Tereza Olšarová, Lenka Dudlová
Nejnovější komentáře