«

»

Print this Příspěvek

Důležitost hry v předškolním věku

Stejně tak jako se autoři různí v názorech na definici hry, vedou se i spory ohledně podstaty hrové činnosti. K této nejednotnosti přispívá bohatství a různorodost her, jejich uplatnění ve výchově a kultuře i skutečnost, že se s nimi setkáváme nejen u člověka ale i u některých mláďat vyšších živočichů (Opravilová, 1985, 105).

 

Předškolní věk

Jako předškolní období je označován věk mezi 3. – 6. až 7. rokem života dítěte. Toto období bývá charakterizováno jako období dětské hry, jelikož hra plní v životě předškoláka úhlavní roli. Výrazného pokroku v tomto období dosahuje dítě především v oblasti myšlení, paměti a koncentrace pozornosti. Celý vývoj směřuje k dosažení psychické, sociální a tělesné zdatnosti, která je nezbytná ke vstupu do školy.

 

Fyziologické aspekty

–                          zvýšený růst

–                          sílí svalová hmota

–                          dobrá motorická výkonnost (snese i zátěž)

–                          nevyzrálý imunitní systém

–                          značná pohyblivost – dítě chvíli neposedí

–                          vytvoření pohlavní identity – uvědomuje si svoji pohlavní roli a její neměnnost, přebírá chování, způsob myšlení v rámci své pohlavní role

 

Dle Říčana (2006) měří průměrně chlapci předškolního věku 117 cm a jejich váha se pohybuje v rozmezí 15 – 22kg. U děvčat se setkáváme s nižší výškou a hmotností oproti chlapcům, ale později se to může i změnit.

 

Motorické aspekty

  1. 1.      Hrubá motorika

–        lepší koordinace pohybů – může měnit rychlost, směr a rytmus pohybu

–        dítě dokáže jít rovně

–        vydrží stát 1s na jedné noze

–        ve 4 letech – schopnost skákat na jedné noze

–        v 5 letech se odrazí a skočí

–        schopnost skákat správně „panáka“

 

  1. 2.      Jemná motorika

–        vystříhává obrázky

–        modeluje, kreslí i štětcem

–        skládá puzzle

–        může vykonávat drobné pracovní činnosti (zalít květiny, utřít prach, přinést talíř…)

–        dovede si zavázat tkaničky

–        navléká korálky na nit

 

K největšímu rozvoji motorické přesnosti dochází v období mezi pátým a osmým rokem. Při dostatku vhodně zvoleného pohybu, případně vhodně organizované tělesné výchovy a tělesných cvičení v předškolním období, přichází dítě do školy v oblasti motoriky dobře připraveno (Čelikovský & kol., 1990).

 

Psychické aspekty

–        nastává obrovský pokrok ve všech formách myšlení (upravuje si realitu, aby pro něj byla co nejvíce přijatelná)

–        fantazie: bohatá, neohraničená, ve které je možno naprosto všechno (rádi si vymýšlejí, ale nejedná se o vědomé lhaní)

–        paměť: je mimovolná, pamatují si vše, co je nové, jedinečné a co na ně udělá dojem

–        emoce: vnímají zřetelněji strach, což je dáno velkou fantazií, objevují smysl pro humor

–        vnímání: množství odhaduje vizuálně, dokáže rozeznat všech 7 typů vůní, čas vnímá pomocí opakujících se dějů, všímá si detailů

 

Sociální aspekty

Nejvýznamnější sociální prostředí tvoří stále rodina, ale dítě si postupně vytváří bohatší strukturu vztahů ke stále širšímu okruhu lidí jako např. učitelky v mateřských školách, blízcí a rodinní známí.

–   řečový projev: bohatší slovní zásoba, dítě rádo mluví, poslouchá pohádky a příběhy, učí se zpívat a odříkávat krátké říkanky a básničky, je velmi zvědavé, o vše se zajímá a na vše, chce znát odpověď (typické otázky: Co? Kdo? Proč? Jak?)

 

Důležitost hry

Hlavní a nejpřirozenější dětskou činností, kterou bychom měli v co největší míře podporovat je hra. Hry mohou mít mnoho podob a mnoho významů, až jsou to hry manipulační, sloužící ke zdokonalení jemné motoriky, prostorové orientace, představivosti. Pohybové hry uvolňují napětí, procvičují tělesné funkce a uspokojují přirozené potřeby pohybu. K osvojení různých rolí pomáhají hry napodobovací.

Hru můžeme označit jako základní psychickou potřebu dítěte. Děti si hráli z hlediska fylogeneze vždy. Hra působí jako ukazatel toho, na jaké vývojové úrovni se dané dítě nachází, což nám může pomoci v porovnání vývojových abnormalit.

Holásková, K. & kol. (2010) poukazuje na to, že hra se využívá v psychologické klinické praxi jako léčebný prostředek. Hra totiž uvolňuje napětí, řeší konfliktní situace a především se díky hře dítě učí.

Podle Holáskové, K. & kol. (2010) rozlišujeme v předškolním období hry na hry s pravidly a hry volné. Volné hry jsou zcela v organizaci dětí a vymýšlí si je a realizují samy. Do těchto her můžeme zařadit hry pohybové, konstrukční i námětové. Tyto hry jsou jakousi reprodukcí skutečnosti, která může být skutečností jen v očích dítěte, nikoliv reálnou. Dítě si danou skutečnost (její souvislosti a vztahy) upravuje dle svých představ. Holásková, K. & kol. (2010) dále uvádí, že dítě přebírá ze skutečnosti jen „to, co zná a jak to zná“.

Koncem tohoto období již dítě dokáže odlišit práci od hry. Dle Holáskové, K. & kol. (2010) dítěti již nestačí „jako prát“ nebo „jako uklízet“. Požaduje reálné plnění dané situace. A rodiče tomu v žádném případě nepomáhají, když po příchodu dětí ze školy nadhazují otázky typu: „Jestlipak máš hotové úkoly?“. Na což děti zpravidla odpoví: „Nemám!“. Následuje okamžitá odpověď ze strany rodičů: „Nejdřív práce a až potom zábava.“. To, ale může vést u některých dětí ke špatnému přístupu k práci, či školním povinnostem.

Hra je i klíčovým prostředkem v pohybovém rozvoji dětí předškolního věku. Kouba (1995, 50) uvádí následující: „Nejpřirozenější a každému zdravému dítěti vlastní činností je hra. Manipulační hry se mění ve hry konstruktivní (stavebnice) a ve hry námětové (na vlak aj.). V kolektivních hrách se začínají uplatňovat pravidla a objevují se první snahy po výkonu a soupeření.“

Pravda je taková, že předškolní děti jsou přímo žádoucí po pohybových hrách. Domácí prostředí je svazuje k poslušnosti a nutí je přijímat stereotypní modely chování (doma se neběhá, když tatínek přijde z práce, budeš si potichu hrát v pokojíčku atd.) V hrách, se kterými se setkávají, ať už v kroužku nebo někde jinde, můžou upotřebit získané pohybové schopnosti jako sílu, rychlost, vytrvalost, obratnost a flexibilitu. Mohou porovnávat své síly a získat tak sebevědomí i poznatky o úrovni svých schopností a dovedností. Navíc radost z pohybu získaná při pohybových hrách pomáhá budovat kladný vztah ke sportu, jež děti mohou pěstovat v pozdějším období a vytváří pozitivní pohybové návyky upotřebené i v dospělosti.

Referenční seznam

 Čelikovský, S. & kol. (1990). Antropomotorika: pro studující tělesnou výchovu. Praha: Státní pedagogické vydavatelství.

 Holásková, K. & kol. (2010). Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Kouba, V. (1995). Motorika dítěte. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU České Budějovice.

Opravilová, E. (1985). Úvod do předškolní pedagogiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Říčan, P. (2006). Cesta životem. Praha: Portál.

Úvod do vývoje člověka. Předškolní věk. Retrieved 28. 3. 2012 from the World Wide Web: http://vaj.ic.cz/z_menu/pskolak1.html

 

Autoři: Martin Hřiba, Iva Kroupová, Petra Kusnierzová

 

 

Be Sociable, Share!

    Permanent link to this article: https://www.vemeste.cz/2012/03/dulezitost-hry-v-predskolnim-veku/

    13 pings

    Skip to comment form

    Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *