«

»

Print this Příspěvek

Důležitost hry v předškolním věku

Stejně tak jako se autoři různí v názorech na definici hry, vedou se i spory ohledně podstaty hrové činnosti. K této nejednotnosti přispívá bohatství a různorodost her, jejich uplatnění ve výchově a kultuře i skutečnost, že se s nimi setkáváme nejen u člověka ale i u některých mláďat vyšších živočichů (Opravilová, 1985, 105).

 

Předškolní věk

Jako předškolní období je označován věk mezi 3. – 6. až 7. rokem života dítěte. Toto období bývá charakterizováno jako období dětské hry, jelikož hra plní v životě předškoláka úhlavní roli. Výrazného pokroku v tomto období dosahuje dítě především v oblasti myšlení, paměti a koncentrace pozornosti. Celý vývoj směřuje k dosažení psychické, sociální a tělesné zdatnosti, která je nezbytná ke vstupu do školy.

 

Fyziologické aspekty

–                          zvýšený růst

–                          sílí svalová hmota

–                          dobrá motorická výkonnost (snese i zátěž)

–                          nevyzrálý imunitní systém

–                          značná pohyblivost – dítě chvíli neposedí

–                          vytvoření pohlavní identity – uvědomuje si svoji pohlavní roli a její neměnnost, přebírá chování, způsob myšlení v rámci své pohlavní role

 

Dle Říčana (2006) měří průměrně chlapci předškolního věku 117 cm a jejich váha se pohybuje v rozmezí 15 – 22kg. U děvčat se setkáváme s nižší výškou a hmotností oproti chlapcům, ale později se to může i změnit.

 

Motorické aspekty

  1. 1.      Hrubá motorika

–        lepší koordinace pohybů – může měnit rychlost, směr a rytmus pohybu

–        dítě dokáže jít rovně

–        vydrží stát 1s na jedné noze

–        ve 4 letech – schopnost skákat na jedné noze

–        v 5 letech se odrazí a skočí

–        schopnost skákat správně „panáka“

 

  1. 2.      Jemná motorika

–        vystříhává obrázky

–        modeluje, kreslí i štětcem

–        skládá puzzle

–        může vykonávat drobné pracovní činnosti (zalít květiny, utřít prach, přinést talíř…)

–        dovede si zavázat tkaničky

–        navléká korálky na nit

 

K největšímu rozvoji motorické přesnosti dochází v období mezi pátým a osmým rokem. Při dostatku vhodně zvoleného pohybu, případně vhodně organizované tělesné výchovy a tělesných cvičení v předškolním období, přichází dítě do školy v oblasti motoriky dobře připraveno (Čelikovský & kol., 1990).

 

Psychické aspekty

–        nastává obrovský pokrok ve všech formách myšlení (upravuje si realitu, aby pro něj byla co nejvíce přijatelná)

–        fantazie: bohatá, neohraničená, ve které je možno naprosto všechno (rádi si vymýšlejí, ale nejedná se o vědomé lhaní)

–        paměť: je mimovolná, pamatují si vše, co je nové, jedinečné a co na ně udělá dojem

–        emoce: vnímají zřetelněji strach, což je dáno velkou fantazií, objevují smysl pro humor

–        vnímání: množství odhaduje vizuálně, dokáže rozeznat všech 7 typů vůní, čas vnímá pomocí opakujících se dějů, všímá si detailů

 

Sociální aspekty

Nejvýznamnější sociální prostředí tvoří stále rodina, ale dítě si postupně vytváří bohatší strukturu vztahů ke stále širšímu okruhu lidí jako např. učitelky v mateřských školách, blízcí a rodinní známí.

–   řečový projev: bohatší slovní zásoba, dítě rádo mluví, poslouchá pohádky a příběhy, učí se zpívat a odříkávat krátké říkanky a básničky, je velmi zvědavé, o vše se zajímá a na vše, chce znát odpověď (typické otázky: Co? Kdo? Proč? Jak?)

 

Důležitost hry

Hlavní a nejpřirozenější dětskou činností, kterou bychom měli v co největší míře podporovat je hra. Hry mohou mít mnoho podob a mnoho významů, až jsou to hry manipulační, sloužící ke zdokonalení jemné motoriky, prostorové orientace, představivosti. Pohybové hry uvolňují napětí, procvičují tělesné funkce a uspokojují přirozené potřeby pohybu. K osvojení různých rolí pomáhají hry napodobovací.

Hru můžeme označit jako základní psychickou potřebu dítěte. Děti si hráli z hlediska fylogeneze vždy. Hra působí jako ukazatel toho, na jaké vývojové úrovni se dané dítě nachází, což nám může pomoci v porovnání vývojových abnormalit.

Holásková, K. & kol. (2010) poukazuje na to, že hra se využívá v psychologické klinické praxi jako léčebný prostředek. Hra totiž uvolňuje napětí, řeší konfliktní situace a především se díky hře dítě učí.

Podle Holáskové, K. & kol. (2010) rozlišujeme v předškolním období hry na hry s pravidly a hry volné. Volné hry jsou zcela v organizaci dětí a vymýšlí si je a realizují samy. Do těchto her můžeme zařadit hry pohybové, konstrukční i námětové. Tyto hry jsou jakousi reprodukcí skutečnosti, která může být skutečností jen v očích dítěte, nikoliv reálnou. Dítě si danou skutečnost (její souvislosti a vztahy) upravuje dle svých představ. Holásková, K. & kol. (2010) dále uvádí, že dítě přebírá ze skutečnosti jen „to, co zná a jak to zná“.

Koncem tohoto období již dítě dokáže odlišit práci od hry. Dle Holáskové, K. & kol. (2010) dítěti již nestačí „jako prát“ nebo „jako uklízet“. Požaduje reálné plnění dané situace. A rodiče tomu v žádném případě nepomáhají, když po příchodu dětí ze školy nadhazují otázky typu: „Jestlipak máš hotové úkoly?“. Na což děti zpravidla odpoví: „Nemám!“. Následuje okamžitá odpověď ze strany rodičů: „Nejdřív práce a až potom zábava.“. To, ale může vést u některých dětí ke špatnému přístupu k práci, či školním povinnostem.

Hra je i klíčovým prostředkem v pohybovém rozvoji dětí předškolního věku. Kouba (1995, 50) uvádí následující: „Nejpřirozenější a každému zdravému dítěti vlastní činností je hra. Manipulační hry se mění ve hry konstruktivní (stavebnice) a ve hry námětové (na vlak aj.). V kolektivních hrách se začínají uplatňovat pravidla a objevují se první snahy po výkonu a soupeření.“

Pravda je taková, že předškolní děti jsou přímo žádoucí po pohybových hrách. Domácí prostředí je svazuje k poslušnosti a nutí je přijímat stereotypní modely chování (doma se neběhá, když tatínek přijde z práce, budeš si potichu hrát v pokojíčku atd.) V hrách, se kterými se setkávají, ať už v kroužku nebo někde jinde, můžou upotřebit získané pohybové schopnosti jako sílu, rychlost, vytrvalost, obratnost a flexibilitu. Mohou porovnávat své síly a získat tak sebevědomí i poznatky o úrovni svých schopností a dovedností. Navíc radost z pohybu získaná při pohybových hrách pomáhá budovat kladný vztah ke sportu, jež děti mohou pěstovat v pozdějším období a vytváří pozitivní pohybové návyky upotřebené i v dospělosti.

Referenční seznam

 Čelikovský, S. & kol. (1990). Antropomotorika: pro studující tělesnou výchovu. Praha: Státní pedagogické vydavatelství.

 Holásková, K. & kol. (2010). Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Kouba, V. (1995). Motorika dítěte. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU České Budějovice.

Opravilová, E. (1985). Úvod do předškolní pedagogiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Říčan, P. (2006). Cesta životem. Praha: Portál.

Úvod do vývoje člověka. Předškolní věk. Retrieved 28. 3. 2012 from the World Wide Web: http://vaj.ic.cz/z_menu/pskolak1.html

 

Autoři: Martin Hřiba, Iva Kroupová, Petra Kusnierzová

 

 

Be Sociable, Share!

    Permanent link to this article: http://www.vemeste.cz/2012/03/dulezitost-hry-v-predskolnim-veku/

    13 comments

    Skip to comment form

    1. Katka Ševčíková,APA,KS

      Hra je důležitou a řekla bych nezbytnou součástí dětského fyziologického vývoje. Znám takové, které neměly možnost si prožít hru, získat díky ní zkušenosti a jejich vývoj je zcela odlišnýod toho fyziologického. Díky vlivu i dalších důležitých okolností jsou pak v pozdějším věku omezeni ve svých schopnostech navázat sociální kontakt, manipulovat s předměty, umět si poradit s vlastní energií. A ty důsledky jsou již velmi těžko změnitelné.

    2. Jan Dobeš

      V tomto článku se mi líbí rozdělení jedntolivých aspektů her na pozdější vývoj dítěte. Jak po motorické, psychické tak i po sociální.
      Myslím si, že pro děti v tomto období je hra jeden z mála pedagogických postupů, kdy se dítě naučí novým dovednostem.

    3. Zuzana Hlavatá

      Tento článek je psán s tím, že autoři jistě vědí, o čem mluví. Období předškolního věku je zde rozebráno ze všech aspektů, takže kdyby tento článek četl nějaký rodič, jistě by v tom ihned viděl právě to své dítě. Celkově se mi líbí, že se o tomto tématu vůbec mluví, protože dnes už lehce zapomenuté motto Komenského „škola hrou“ je velmi pravdivé tvrzení a každé dítě nám svým přístupem potvrdí, že nejlépe se učí když je obsah podán zábavnou formou.

    4. Veronika Jelínková

      Hra je něco zábavného. Bavit se a ještě se něco naučit? Skvělá kombinace pro malé děti. Nedovedu si výuku v MŠ ani jinak představit. Moc se mi tento článek líbí a myslím, že i rodiče na MD by se mohli poučit.

    5. Zita Frydrychová (REK)

      Líbí se mi zaměření tohoto článku. V předškolním období je hra velice důležitá pro děti. Učí se v ní řád a pravidla, která jsou důležitá nejenom pro celý život, ale i pro pozdější povolání. Důležitým prvkem je také, že se děti učí vyhrávat, ale také prohrávat. Z osobní zkušenosti mají děti v tomto období sklony hrát tzv. „hry napodobující“. Napodobují různá povolání, své rodiče, kreslené postavičky i postavičky pohádkové, které nejsou z reálného světa. Většina dětí má i svého přítele, kterým může být plyšák nebo i nějaká jiná neživá věc a s touto hračkou mluví a berou ji jako svého kamaráda. Tato hra dokáže rozvíjet představivost a myšlení dětí.

    6. David Rybín

      Velice dobře napsaný článek. Hra je nejlepší forma učení pro předškolní děti a mnohdy nejen pro ně. Naučí se spoustu věcí zábavnou formou a již v útlém věku se naučí že učení může být i zábavné, rovněž se můžou naučit práci a pocitu bytí součástí kolektivu. Pokud nějaký rodič či vychovatel takovéto věci neví, určitě by si měl takovýto článek přečíst.

    7. Jan Choc

      Hraní zde bylo už od nepaměti a díky hrám se děti mohli dozvědět nové věci. Každý člověk, který se stará o děti, ať už je to učitel, vychovatel nebo jen vedoucí kroužku by na učení hrou neměl nikdy zapomenout, jelikož je to pro děti nejpřirozenější. Nakonec už jen jeden citát: „Nepřestaneme si hrát kvůli tomu, že dospějeme. My dospějeme kvůli tomu, že si přestaneme hrát.“

    8. Jiří Komárek

      Jak je v článku popsáno, dítě v předškolním věku se už začíná pomalu měnit a uvědomovat si svojí úlohu v životě, ale přesto stále ještě zůstává dítětem a je pro něj mnohem jednodušší přijímat nové informace hrou. Myslím si, že dnes se již „škola hrou“ používá čím dál tím méně, díky uspěchané době a vysokými nároky na dítě již v mladém věku. Proto jsem rád, že tento článek si mohou přečíst rodiče, vychovatelé i učitelé a podle něho přizpůsobit svojí výchovu či výuku.

    9. Alena Košnarová REK

      Že důležitost hry v předškolním věku je nesmírně důležitá z hlediska fyzického, sociálního a duševního vývoje naprosto souhlasím. Líbí se mi i komentáře mých kolegů. Ráda bych k tomuto tématu ještě připomněla, že v dnešní době, kdy jsou školky plné, existují i „mateřská centra“, v kterých se právě sdružují maminky a děti předškolního věku, která se snaží o rozvoj dítěte v kolektivu. I Domy dětí a mládeže poskytují prostory v dopoledních hodinách pro maminky a děti v období 3 – 6 let, kde si hrají, cvičí a rozvíjejí svojí tvořivost.

    10. Simona Matoušová (REK)

      Jak jsme se z článku dozvěděli, charakteristickou činností dětí v předškolním věku, je hra. Mnozí by si řekli, že hra je jen forma relaxace a nemá s učením nic společného. Ale není tomu tak doslova. V průběhu hry se rozvíjí mnoho složek osobnosti, rozvíjí se motorika – hrubá i jemná, fantazie, paměť a další aspekty. Předškolní věk je tedy přípravou na věk školní, kdy se žáci učí psát. Proto bych zdůraznila důležitost her, které podporují rozvoj jemné motoriky ruky. Hry také umožňují dětem vstup mezi své vrstevníky. Mohla bych jmenovat další přínos hry v tomto období, ale to bych musela napsat další článek. Celkově se mi článek líbil a dobře četl.

    11. Milan Tichý (REK)

      Tento článek jsem si vybral k okomentování z toho důvodu, že je to velmi příjemné téma a jsem toho názoru, že děti se naučí nejvíce důležitých a užitečných věcí právě formou hry. Dětský rozvoj se zdokonaluje po mnoha stránkách. Fyzická činnost se zdokonaluje formou různých her na babu, na honěnou a podobně. Dětem se ale samozřejmě rozvíjí ve velkém rozsahu myšlení, schopnost se koncentrovat a hlavně paměť. Ze své vlastní zkušenosti vím, že děti si potřebují hrát a hlavně nesmějí dělat jednu činnost příliš dlouhou dobu. Brzy je totiž omrzí, malé děti nedokáží udržet koncentraci po dlouhou dobu, nemají z toho rozum. Chtějí jednoduše dělat to, co je baví a to jsem poznal i jako florbalový trenér, kde jsem měl na starosti okolo dvaceti dětí ve věku 8-12 let. Vedle florbalu jsem zařazoval různé hry, jako na ovečky a na vlka a děti se náramně bavili a zároveň se učili.

    12. Aneta Lejsková, REK

      Hra je nedílnou součástí vývoje dítěte, tento článek tuto problematiku velmi dobře vystihuje a popisuje. Bez hry není možný správný vývoj jedince. Pokud je dítěti hra odepírána, bude to mít v budoucnosti dopad v mnoha ohledech. Článek je moc hezky zpracovaný.

    13. Romana Barešová

      Důležitost hry v předškolním věku – velká. Hry jsou pro děti velmi důležité, pomocí her se toho dítě může naučit spoustu. Dítě se při hře naučí začlenit do kolektivu, vyhrávat, ale i prohrávat, což je také velmi důležité do jeho budoucího života (škola, koníček, práce…), naučí se respektu a určitého řádů.

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *