Herní prostředí ve školách

Se začátkem školního roku je toto zamyšlení více než aktuální. Nabízí se nám prostor, vytvořit ve školách prostředí přátelské, inspirativní, a  udělat si školu podle svých představ tj takovou kterou bychom rádi viděli, kdyby nám bylo mezi 6ti až 15 ti lety, do které bychom chodili s radostí a s očekáváním a těšili se na další nový den v ní strávený.  

            Když se zamyslíme nad koncepcí výuky ve šklole a vytvoříme si malá časová pásma, tak  po 45 minutách intenzivní výuky ve školní lavici v poloze sedící jsou žáci mnohdy nedočkaví na přestávku na chvíli oddechu a také možné změny.  Co vlastně žáci od přestávek očekávají a proč se na ně těší? Je to  chvíle nepovinnosti, nedozoru, spontálního projevu, nehodnocení, chvíle pro setkávání s kamarády, chvíle pro řešení svých problémů, ale i chvíle pro relaxaci a odpočinek, změnu aktivity, oddechu, uvolnění… atd..

Pro učitele a dozor na druhé straně také chvíle náročné na kontrolu, zajištění bezpečnosti a bezpečného prostoru každého jednotlivce. Vše je obvykle doprovázeno zvýšenou  hladinou hluku, a mobilitou žáků. Na druhé straně jsou i přestávky pro učitele nutné k přípravě pomůcek na další vyučování, a taktéž i učitel  stejně jako žák potřebuje chvíli oddechu. Vše může být jednodušší, pokud je žákům nabídnuta možnost aktivního a spontánního odpočinku v prostředí jemu známém – tj. chodby, atria atd., kde  může být nepřímo vtažen do nabízených herních aktivit.

            Při návštěvách mnohých základních škol jsem si povšimnul určitých podobných znaků, kdy chodby a společné prostory jsou využívány především k prezentaci tvorby žáků, a to zvláště v oblasti výtvarné či rukodělné.

Jaké možnosti skrývají chodby, prostory před třídami , atria atd.?

1. Prezentace tvorby žáků

2. Motivace k učení

3. Prostor ke hře

4. Únikový prostor

5. Komunikační kanál

6. Možnost sledovat žáky v jejich sociálním prostředí

7. Možnost sledovat zájmy žáků

Výuka vs. přestávky

Sezení a koncentrace 45 minut (povinnost, musím, dělám, jsem hodnocen)

Stimulační prostředí (nemusím-dělám rád, dobrovolně, spontánně, odpočívám, relaxuji)

Je všeobecně známo že nástupem do základní školy ubývá přirozené tělesné aktivity žáků, s rostoucím věkem pak žáci tráví čas přestávek mezi lavicemi.

Podněty k zamyšlení:

Jaké jsou dnešní školy a kam kráčí? 

Je v ŠVP jednotlivých škol řešena otázka odpočinku, relaxace žáků během přestávek ?

Výuka jako „skanzen“-vystavené exponáty, pozor nedotýkejte se!

Jak funguje obchod nejúspěšnějších řetězců ( každý metr čtvereční má svou cenu a měl by být smysluplně využívaný -uklízí se, vytápí se , dozoruje se-tak proč jej nevyužít)

Inspirace ze zahraničí Ontariosciencecenter.com

Na co si dát pozor:

Bezpečnost na chodbách, jak dozorovat

Únikové prostory a překážky na cestě

Herní prvky s větším akčním rádiusem

Správně vyhodnotit zvolenou aktivitu – přihlédnout k možnému většímu hluku či potřebné koncentraci

Co nám změna nabízí?

1. Změnu pohledu

2. Přátelskou herní atmosféru

3. Výrobu ve smyslu Udělej si sám (v rámci dílen a pod.)

4. Možnost spolupráce mezi školami. Výměna herních prvků a jejich cyklická obměna-neokoukanost

5. Uplatnění teorie do praxe a propojování mezipředmětových vztahů , řešení a naplnění průřezových témat

6. Uplatňování projektů

7. Prostor pro práci žákovského parlamentu

8. Možnost spolupráce s rodiči prostřednictvím školské rady, třídních učitelů atd.

S čím je třeba počítat!

Že vše se jednou okouká, ohledí, ohraje a tak je třeba dbát na

Cykličnost- Změna je život

Hluk na chodbách

  • patří a dá se s ním pracovat
  • spontální komunikační prostředí
  • zařazení prvků  se zvýšenými nároky na koncentraci (samotní účastníci vyžadují tišší prostředí

Vyšší náročnost při dozorech

  • Učitel (pozorovatel,spoluhráč) – je vtahován do děje, mnohdy je žádána jeho přítomnost a zapojení se do hry samotné
  • Vede k zamyšlení se a novým pohledům při pozorování skupinky a jednotlivce v herním projevu
  • Nároky na vyšší vzdělanost učitelů v oblastí sociálních vztahů
  • učitel by měl být seznámen s jednotlivými herními prvky, znát pravidla, zpočátku být iniciátorem

 

Proč to nezkusit?

  • nízká finanční náročnost většiny herních prvků
  • při realizaci a tvorbě se mohou podílet a zapojit žáci – mohou se zviditelnit, více si váží toho co vytvořili
  • rozvoj kreativity jak v provedení samotné hry, tak v možné obměně herních pravidel
  • rozvoj spolupráce mezi žáky, posilování a budování tolerance, vzájemné interakce, respektu….
  • zpestření chodeb školy
  • pozitivní pohled veřejnosti na školu
  • zapojení rodičů do dění školy
  • smysluplné využití zbytkových materiálů (reklamní firmy, firmy pracující se dřevem, látkami….)

a hlavně otevírají se nové cesty a proč by nemělo být na světě lépe ?

 Příklady:

 

Hry na podlahu

 

Kostková hra

 

Na zemi nakreslená, nalepená dráha libovolného tvaru (může současně sloužit jako skákací, driblovací panák). Vyznačená políčka jsou místa zvláštních úkolů (udělej legrační obličej, vyjmenuj 3 savce, poskoč na jedné noze 5x doběhni k metě a zpět …) Hraje se s velkou kostkou jako třeba člověče nezlob se, dostihy a pod. Zadané úkoly se mohou vztahovat k tématu výuky, nebo být jím motivačním činitelem.

 Zem plná čísel

 

Na vymezeném území napsaná čísla-vždy  2x stejná. Děti ve dvojicích běhají co nejrychleji od nejmenšího k největšímu. Možné variace- počítání příkladů  sčítání, odčítání s hledáním následného výsledku. Možno použít u písmen abecedy, symbolů atd.

 Barevné kruhy

Různé varianty, různé velikosti a seskupení. Ostrůvky, které podněcují žáky k pohybu (rytmizace, obratnost) a také jke kreativitě

 Skákací panáci

 

Různé tvary, sestavy panáků. Pro skákání , hru s míčem, s použitím švihadla …, doplnit se mohou čísly , symboly atd.

Šachy, dáma, piškvorky, lodě

Stolní hry převedené na použití na stěnách a podlaze s možností nahradit figurky samotnými žáky, či použít  PET láhve, kamínky a jiné obvyklé věci denního života místo figurek.

 Přesná dráha

Na zemi nakreslená dvojčára  o různé šířce  (nejméně na velikost kroužku). Úkolem dítěte  je provést gumový kroužek s pomocí tyče od startu do cíle . Kdo dřív a s menším množstvím chyb

(vyjetí z dráhy)

Terče

Terče různých tvarů nalepené na podlaze. Zajímavé pro rozvoj odhadu a dovednosti v rozližení použitého  materiálu. Velmi příjemné a bezpečné je použití (hakysáků) háčkovaných míčků vyplněných sypkou hmotou.  Terče je možné použít jak pro házení , tak pro posouvání předmětu pomocí různých pomůcek (hokejka, tyčka atd.)

 Poskoky s čísly

Hra zaměřená na  orientaci a poskoky. Dvojice hrajících poskakují v předem stanoveném směru a snaží se co nejrychleji  nalézt pozici, která je dána číslem na kostce (alternativu kostky je možno umístit na stěnu). Hra dovoluje množství variant a záleží jen na fantazii, jak bude průběh hry atraktivní.

 Hry na stěnu

 

Ručkování po stěně

 

Na stěně otisky rukou v různých výškách a s různým uspořádáním. Kdo dříve doručkuje a utrhne jablíčko (hrušku, či jiné dokreslené ovoce atd.) Obtížnost úkolu (a tím i dopad na oblast koordinace a rytmizace pohybu) je dána rozlišením obtisků rukou.

Házecí koše

 

Varianty od nejnižšího k vyššímu, menší, větší. Pro házení s měkkými materiály. Velmi vděčné.

Hry do prostoru

Věčně běžící míč

Na kůlu je na provaze připevněn míč (možno v síťce).  Hrají 2 hráči- úkolem je nepřipustit, aby hozený míč protihráčem hráč nezachytil a nechal jej namotat na kůl. Komu se tak stane, má trestný bod a hra se opakuje. Místo většího míče je možné použít míč tenisový a hru hrát pomocí dřevěných pálek

Skákací šňůra

 

Je v nestejných výškách upevněná šňůra na  které jsou pevně umístěny terče s čísly, písmeny či obrázky. Děti skáčou se snahou doskočit co možná nejvýše a získat tak nejvíce bodů.

Užitečné při výuce čtení písmen, čísel, sčítání , odčítání atd.

 Odrazové stěny

 

Použít lze jako kresbu na stěně nebo jako plytkou konstrukci při stěně se sběrnými koši.

Hry volné

Chůdy

 

Různé velikosti a provedení. Rozvoj koordinace. Vždy je třeba dbát na bezpečnou volbu materiálů

(př. opatřit styčné plochy gumovou podložkou)

Velké hrací kostky

 Malovací stěny

 Rovnovážné desky, balanční podložky, rytmizační lyže …

 a další možnosti, využití atraktivních prostor školských zařízení.

 

KDO SI HRAJE NEZLOBÍ

 

Závěrem:

 Před sedmi lety jsem měl možnost navštívit Ontario science center v Torontu. Centrum, které formou praktických modulů, ukázek vtahuje do děje a učí tomu, co se učí i v našich školách. Rozdíl byl jediný. V dětech byla vidět radost a touha po poznávání.

I když se nejedná o školní budovu, ale o placenou návštěvu, některé principy by stálo za to, převést do našich škol.

 Pokud budete mít osvěžující nápady, popřípadně poznatky z toho, co již bylo zrealizováno, uvítáme vaše postřehy v diskuzi pod článkem 

Autor: Tomáš Grygar 

 

Zdroje a odkazy:

http://www.ontariosciencecentre.ca/tour/default.asp

http://www.ontariosciencecentre.ca/

http://www.google.cz/images?hl=cs&gl=cz&q=sience centre toronto&um=1&ie=UTF-8&source=og&sa=N&tab=wi&biw=1339&bih=564

Přímý odkaz na tento článek: https://www.vemeste.cz/2010/09/herni-prostredi-ve-skolach/

6 komentářů

Přeskočit k formuláři pro komentář

    • Petra Klašková on 8.12.2010 at 01:59
    • Reakce

    Herní prostředí ve školách

    Komenského termín „škola hrou“ se v současnosti dostává stále více do popředí zájmu v moderním školství. Problémem je však zkostnatělost školních systémů a neochota učitelů učit se něčemu novému. I systém vzdělávání učitelů je založen na podobných principech jako dříve. Měl by být kladen větší důraz na kreativitu a využívání zážitkové pedagogiky, která využívá moderní metody efektivního učení. Velmi důležité je prostředí, ve kterém výuka probíhá, a proto by se mělo přetvořit na zajímavé, motivující a zábavné. Přestávky ve školách bývají velmi rušné, protože jsou většinou žáci celou vyučovací hodinu nuceni sedět v lavicích a mlčet. Kdyby již samotné vyučování dávalo prostor pro vlastní realizaci, spontánní aktivitu, komunikaci se spolužáky a s učitelem, nedoháněli by žáci tyto potřeby tak urputně o přestávkách. Přestávky by měly žáky povzbudit k pohybové aktivitě, odreagování od povinností a případné zájemce k prohloubení znalostí zábavnou formou.
    Učitelé by žáky měli motivovat ke smysluplným činnostem ve volném čase, aby nedocházelo k patologickým jevům jako je šikana a podobně. Chodby ve školách mohou nabízet více prostoru k pohybovým aktivitám, které jsou díky výstavě děl žáků mnohdy zakázány.

    Vědecké centrum v Torontu je sice velice hezké a inspirující k učení a hrám, ale v našem školství není možno použít téměř nic z jejich repertoáru výukových prostředků a metod. Školy jsou velmi svázané financemi, prostorem i zažitým přístupem k vyučování, a proto se jen těžko mění od základů jejich filosofie. Avšak prvky školy hrou a prvky nenásilné motivace k učení se novým vědomostem a smysluplnému trávení volných chvil by se měly dostat do popředí zájmu ředitelů škol a učitelů. Jen ti mohou vnést do těchto institucí více zábavy, příjemných prožitků a kvalitnějších sociálních interakcí. Je ale potřeba velkého odhodlání pedagogických pracovníků, motivace, radosti z práce, aby s pomocí dětí vytvořili prostředí, do kterého by se všichni rádi vraceli.

      • Tomáš Grygar on 31.1.2011 at 23:51
      • Reakce

      Tímto Vám Petro za Váš příspěvek děkuji.
      Jak už téma samotného příspěvku naznačuje, jde o školu, prostor a hru ale hlavně o žáka, který se zúčastňuje procesu vzdělávání a učí se procesu sebevzdělávání, a který také ne vždy chápe, že je to pro jeho osobní rozvoj a dalo by se říci dobro.
      Je jasné a jsem přesvědčen, že prostředí a vtažení do hry motivuje zúčastněné k aktivitě.
      Nenechává chladným i přihlížející, kteří z nějakých důvodů se hry samotné nezúčastní. Umění však tkví ve využití těchto příležitostí k navázaní a upevňování vztahu a kontaktu s někdy jinak nepřístupnými, nebo osamocenými žáky.
      I ve škole se může vše dělat opatrně, systematicky s citem pro věc a s minimální investicí. Když si položíme otázku účelného a smysluplného vynakládaní prostředků, které byly do školských programů s velkou pozorností dávány, a jejichž výsledky nebyly zdaleka takové jako očekávání, tak
      v tomto případě se jedná opravdu o drobné peníze a možnosti uplatnění mezipředmětových vztahů přímo ve výuce. Jen je třeba chtít a začít..
      Nemáme snad rádi překvapení, tajemství, věci nové, změnu prostředí, pochvalu? To vše přeci může poskytnout samotná realizace jednoduché hry, která bude vyžadovat trošku barev, nějaké samolepící fólie a kousek práce. Odměnu dostane realizátor, i ten kdo se jen tak po školních prostorách projde. Z pohledu rodiče si dokážu představit zvětšení zájmu o školu, která by nabízela jiné, než léty zavedené prostory. Vždyť si uvědomme jedno. Byly dříve kolem 90 let obvyklé dětské koutky? A jak je tomu dnes? Je to jen otázkou vývoje a času. Smysluplně využít prostor by chtěl doma přeci každý, tak proč to nedělat od základů, od základní školy, a možná to může přinést i malou konkurenční výhodu ze strany zřizovatele.
      Kolik má nástrojů pro zklidnění a smysluplné prožití přestávek či volných hodin žáků učitel? Pokud se prostory stanou motivací pro žáky, aby o přestávkách byli v zajetí různých her, potom i učitel může dozory chápat i jinak než jen nutnost. Dostane k svým 15 ti minutám slávy každý ze žáků alespoň jednou za měsíc prostor? Může být pozornost s ohodnocením, nebo nehodnocením o přestávce vnímána kladně a vznikne tím pro to prostor?
      Mé odkazy na vědecké centrum v Torontu nejsou náhodné, i když se jakoby nedotýkají školských zařízení. Ukázky však ukazují, jak to jde dělat názorně, ve smyslu věci si odzkoušet, zažít a posléze vstřebat, ale hlavně se exponátů dotknout a tolik se nebát.

    • Ivana Karásková on 1.2.2011 at 00:03
    • Reakce

    Děkuji tímto za příspěvek, který nabízí možnosti využití chodeb jako herního prostředí. Vyučuji na vesnické základní škole, kde děti dojíždějí z okolních obcí, tudíž celá řada z nich je ve škole ještě před započetím výuky a taktéž školu opouští v pozdějších hodinách, neboť čekají na autobusové či vlakové spojení.Často jsme řešili, jak tyto děti zaujmout, co jim nabídnout. Rozhodli jsme se nalepit na zem folie se skákacími panáky a jinými hrami. Po roce a půl užívání hodnotím tuto investici kladně a světe div se, i po této době jsou tyto aktivity dětmi využívány. Zcela jistě se Vám nabídne široká škála možností, ale doporučuji začít pozvolna. Postupně se učit, jak tyto aktivity využít a stejně tak učit i žáky, aby je neničili. Žácí se pak stanou i tvůrci a návrháři, kde mohou uplatnit a realizovat své nápady. Čímž rozvíjíme i tolik opěvované klíčové kompetence a vedeme je k samostatnosti a odpovědnosti. Ze strany učitele je to pochopitelně náročnější, předpokládá to zpočátku více trpělivosti a tolerance, ale vše se časem vrátí a dozory jsou pak mnohem příjemnější. Chápu i nechuť kantorů, zkoušet nové věci, neboť byrokracie stále a stále pribývá, učitelé jsou unaveni. Velmi svazujícím prvkem je i stále silnější volání po bezpečnosti, po dodržování předpisů a v neposlední řadě i obavy. Ale i přes tyto zápory, stojí to za pokus o změnu. Ivana Karásková

    • Marcela Dopitová on 2.2.2011 at 16:02
    • Reakce

    Díky za výborné nápady, něco málo jsme už na škole zrealizovali, ale určitě není na škodu mít něco v záloze.
    Přeju hodně dalších podobných nápadů a doufám, že budou opět k dipozici pro „učitelskou“ veřejnost:-)!!!

    • Marie Hajdová on 3.2.2011 at 18:29
    • Reakce

    Tomáši, dobrý den,
    děkuji za inspirativní článek, za nápady, za Vaše pohledy na problematiku z různých stran.
    Učím na městské sídlištní základní škole. Kdo naši školu navštíví poprvé – hotový labyrint – blok I. stupně, blok II. stupně, východní křídlo, jižní křídlo,…chodby a chodby, prostory ne vždy účelně využité.
    Po přečtení Vašeho příspěvku mě ihned napadalo uplatnění pro naši budovu. Velice se mi líbí nápad zapojit do akce samotné děti – dát jim možnost vyjádřit se, přijít z vlastními nápady, podílet se na realizaci. Jak už bylo zmiňováno v předchozím příspěvku – děti si budou více vážit věcí, které mohly nějak ovlivnit. Na nás dospělých pak je, dát jim prostor a důvěru.
    Ještě jedna prosba na závěr. Podle Vašeho příspěvku usuzuji, že máte s herním prostředím ve škole nemalé zkušenosti. Bylo by možné nabídnout konzultaci pro naši školu? Děkuji za odpověď.

    • Tomáš Grygar on 16.2.2011 at 08:59
    • Reakce

    Jako dodatek k mému příspěvku připojuji i tento opis knihy Hry mládeže, která vznikla v roce 1872. Je zajímavé sledovat z historického hlediska důležitost vývoje herního prostředí-nejenom ve školách. Tento historický dokument je o to zajímavější, protože autorem je učitel.

    HRY MLÁDEŽE
    Adolf Potůček
    V Praze 1872

    Můžeme se sice těšiti z hojného uveřejňování kněh přispívajících k vychování mládeže, litovati ale musíme, že z nich jen velmi málo určeno jest k její zábavě. Jestliže mládež, jejíž počet v naší milé vlasti tisíce tisíců obnáší, denně jen dvě hodiny hraje, obnáší to dohromady několik miliónů hodin lidského života. A národu nemá býti lhostejno, jestli tak značná část času-určeného k tělesnému i duševnímu vývinu-přichází na zmar aneb řádně se upotřebí, jestli jen neslušným, lhostejným a škodlivým zaměstnáním se promarní, aneb nevinně, přiměřeně a užitečně se vyplní.
    Kéž by tato sbírka rozmanitých zábav a dítkám přiměřeného zaměstnání usnadnila dosažení žádoucího účele! Pozorujme dítky v jejich radostných chvílích, v celé bujnosti jejich věku a uchvácení jejich povahy, buďme přítomní a zúčastňujme se jejich her, pozorujme nejen postup a rozmanitost hry, alebrž i všechny nevinné podskoky, všechny jejich důmyslné lsti-jichž tak dobře a v pravý čas dovedou použiíti.. A zajisté že pak dítky lépe poznáme a lépe je budeme moci posouditi.

Napsat komentář: Ivana Karásková Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.