Bowlingová dráha, promítání, knihovna, gauče. Přijde vám, že musí být jen uvnitř? Během pouliční slavnosti Zažít město jinak, která se uskutečnila v sobotu 22. září, bylo všechno naruby. A bylo při tom hodně zábavy! Z parkovacích pruhů se staly obýváky a kuchyně, restaurace získaly předzahrádky a děti si měly možnost zahrát panáka uprostřed silnice. Pražané měli už posedmé možnost zažít, jaké to je potkat se se známými a sousedy ve své čtvrti přímo na ulici a strávit s nimi příjemné odpoledne.
Den slavností zahájila tisková konference pro novináře, která se konala od 9 hodin ráno na Václavském náměstí před hotelem Adria, který Auto*Matu s přípravou pomohl. Na konferenci kromě členů Auto*Matu vystoupili i zástupci dánské, nizozemské a britské ambasády a také radní Aleksandra Udženija, která dala festivalu záštitu. Ve stejné době probíhala v dolní části Václavského náměstí stavba stánků cyklistických obchodů prodávající městská a skládací kola i moderní furtošlapy. Vyrostl zde i stánek sdružení Auto*Mat, na kterém se prodávala festivalová trička s unikátním designem.
Hlavním bodem dopoledního programu byla ovšem Velká podzimní cyklojízda. Okolo desáté si pro svítivé vestičky začali chodit tzv. špuntaři, dobrovolníci, kteří zajišťují klidný průjezd pelotonu městem, a náměstí postupně houstlo. V půl jedenácté už byla dolní část Václavského náměstí úplně zaplněná koly a koloběžkami a přestože ranní počasí vypadalo na hustý déšť, sluníčko v tuto chvíli optimisticky vykouklo mezi mraky.
Cyklojízda tentokrát poněkud atypicky nejela přes Nuselský most, ale byla vedena severně, do Karlína, kde projela zklidněnou čtvrtí s tzv. tempem 30. Mezi účastníky cyklojízdy byly i takové exotické kousky jako chopper, jednokolo nebo přívěs se psem. Zhruba po hodině a půl jízdy se cyklojízda vrátila na Václavské náměstí a zakončilo ji společné zdvihání kol. Na zaplněném náměstí vypadal tento rituál obzvlášť působivě.
Lidé se pak rozjeli po celé Praze, aby si vybrali tu nejlákavější nabídku z odpoledních sousedských slavností. Oproti loňskému ročníku měli letos dvakrát tak větší výběr. Program se opět konal na Vinohradech, ve Vršovicích, na Letné, v Dejvicích a přibyly další čtvrti, například Karlín, Braník nebo Žižkov. Celkem se připojilo přes 20 městských částí.
Tradičně největší byla slavnost na Vinohradech, kde má několikaletou tradici. Program připravovali majitelé mexické restaurace Las Adelitas a dokázali zapojit řadu místních podniků. Místní pozvali designové tvůrce i neziskové organizace, v Uruguayské ulici vznikla „bezpeněžní“ barterová ulice a na konci Americké se postavilo pódium s živou latinskoamerickou hudbou. Multikulturní nádech byl cítit z avokádových omáček guacamole i z poslechu rozhovorů na ulici. Sjela se sem totiž celá jihoamerická komunita a cizinci žijící v této části Prahy. Během dne proudily na Vinohradech davy lidí, které sem nalákal program, nebo je jen zaujala hudba z ulice. Mezi nejsilnější momenty patřila lekce tanga za doprovodu živé hudby, foukání obřích bublin, které zaujalo hlavně děti, nebo „létání“ na nohách zkušených cvičitelů jógy.
Před kinem Oko na Letné se podobně jako minulý rok vytáhla lehátka z kina před dům a ulice obživla díky obřímu akvárku, ve kterém si děti mohly vylovit svou zlatou kačenku, pouličnímu pinčesu, knižnímu antikvariátu a dokonce módní přehlídce po červeném koberci, která by zapadla i na světové filmové festivaly. Na stěnu přání každý mohl napsat, co se mu na své čtvrti líbí, a co by naopak změnil.
Ve Vršovicích se konal už druhý ročník závodů do vrchu, což bylo po kostkách do prudkého krpálu pouze pro odvážné. Závodníci a závodnice projížděli Krymskou ulicí mezi gauči oblíbeného Café V Lese a okolo stojící je povzbuzovali za hlasitého křiku. O hodně klidnější byla tzv. proluka, v níž byl instalován objekt s názvem „Ticho“, jakási odhlučněná oáza uprostřed města. Vařila se obří paella a houpalo se v síti. Krymská ulice se zaplnila také v noci, kdy se uskutečnila módní přehlídka a v místním podniku Café Sladkovský se posléze rozjela divoká afterparty.
Poprvé se sousedská slavnost konala na Žižkově v Bořivojově ulici, kde sídlí sdružení Auto*Mat. Dlouhá ulice zcela změnila svou tvář: auta zmizela a najednou mohl každý vidět, kolik prostoru skýtá. Pohodlně se sem vešla osmimetrová bowlingová dráha, která vznikla několik hodin před začátkem akce z překližkových desek, a k posezení posloužily dřevěné palety. Z kanceláře Auto*Matu se vyndaly gauče a vznikl tak prostor pro povídání o aktivitách sdružení i k příjemnému posezení. Na nedalekém pódiu zahrály místní žižkovské kapely svoje blues a rock a vystoupil také legendární boxerský klub pod vedením Stanislava Tišera. Také na Žižkově se uspořádal blešák, na kterém netřeba peněz – vše bylo zdarma, dokonce i veganský guláš.
Akce se na Žižkově konaly také v blízkosti kina Aero. Sešli se sem místní sousedé a strávili spolu odpoledne na místě, kde jinak musí uskakovat před auty. Přinesli vlastnoručně navařené jídlo, oblečení a knížky do výměnného blešáku a rozložili své stánky přímo na ulici. Děti se proháněly na odrážecích motorkách po silnici a soutěžily o volné lístky do Aera. K tomu hrál pro všechny živý jukebox a rozléval se neprohibiční burčák. Atmosféra před Aerem byla velmi poklidná, sousedská a veskrze bezvýfuková.
Poprvé se Zažít město jinak konalo v Braníku, ale místní byli ze slavnosti doslova v euforii. Podle odhadů místo navštívilo okolo 2000 lidí! Lidé si zážitek z proměny obvykle stísněné a zároveň pusté Branické ulice na „velkolepý bulvár“ velmi užívali. Ještě večer, po skončení naplánovaného programu, se na ulici hrál pingpong a lidé seděli před domy na nábytku, který vytáhli ven.
Ve Strašnicích se zase natíraly šedivé zídky v okolí metra, což mělo největší úspěch mezi dětmi. Úspěšně bylo otevřeno nové cyklohřiště a dospělí si užili komentovanou prohlídku Strašnic. Mnoho lidí se přišlo podívat na promítání filmu Láska v hrobě, časosběrného dokumentu o lidech žijících na strašnickém hřbitově.
Mezi nováčky patřily čtvrtě především z okrajových částí Prahy, mezi nimi i Ládví. Tvůrci měli za cíl vytvořit platformu k provázání obyvatel Ládví, Ďáblic a Kobylis a zvolili si k tomu prostor Tiché kavárny. Program zde připravili neslyšící zaměstnanci kavárny a jejich kolegové. Cílený byl především na rodiny s dětmi, tak aby našli zajímavou zábavu, při které se zároveň dozvěděli něco o místních organizacích. Do her se zapojilo až 40 dětí.
Elsnicovo náměstí v Libni, místo obehnané silnicemi kolem dokola, najednou dostalo smysl. Zaplnilo se dětmi a dospělými, kteří si sem přišli malovat, obarvit kolo narůžovo, oplést značku nebo jen poslechnout kapely a dát si něco dobrého. Na náměstí vyrostlo indiánské tepee a opodál se zaparkoval anglický doubledecker, ve kterém bylo možné si objednat kávu a podívat se z výšky na tuhle trochu bizarní podívanou. Zvláštní to bylo i pod povrchem silnice: v tunelu, kterým protéká Rokytka, se uskutečnila výstava místních fotografů viditelná jen za pomocí baterky, přičemž kolem projížděly vypůjčené lodičky.
Jinak ospalý karlínský plácek před kavárnou Divoké matky se po poledni začal zaplňovat stánky s poctivým občerstvením, prolézačkami a výtvarnými dílnami pro děti. Později odpoledne přibyli žongléři a lidé ho zaplnili tak, že z ptačí perspektivy vypadal jako velký barevný lidský koláč, v jehož středu trůnili dva živí koně. O ambientní i taneční hudbu se postarali DJs a živá kapela, přilehlá ulice ožila jazzem a odvážlivci se zúčastnili lekce swingu. Průvodkyně Pavlína z Pragulic ukázala zájemcům legendární Karlín svýma očima a děti se projely po nově zklidněném okolí v rámci dětské cyklojízdy.
Zprávu průběžně aktualizujeme…
Plní se i naše galerie fotografií…
Nejnovější komentáře