«

»

Print this Příspěvek

Volnočasové aktivity handicapované mládeže

 

            Volný čas je činnost, do níž člověk vstupuje s očekáváními, účastní se jí na základě vlastního rozhodnutí,a která mu přináší příjemné zážitky a uspokojení

                                                                                        Břetislav Hofbauer, 2004, str. 13

 

            Volný čas je protipólem pracovního nasazení a dalších povinností. Je to čas, jehož rozsah je u každého člověka individuální, záleží na vykonávané profesi, pohlaví, zdravotním stavu a dalších faktorech. Každý člověk se svobodně rozhoduje, jak svůj volný čas využije. Může se rozhodnout pro rozvoj a zdokonalení sebe sama, může se věnovat druhým llidem či se věnovat činnostem přinášející radost a potěšení, odpočinek a zábavu. Právo na kvalitní prožívání volného času mají všichni lidé. Volný čas je pro každého člověka velmi důležitý.

            Vážanský (1995) definuje volný čas z hlediska pozitivního anegativního pojetí. V pozitivním pojetí je volný čas prostor, s ním jedinec svobodně disponuje a může se svobodně realizovat nezávisle na svých povinnostech. V negativním pojetí je volný čas dobou, která zůstává po slpnění všech povinností a uspokojení všech fyziologických potřeb.

            Vážanský (1995) uvádí také celkový výčet funkcí volného času z pohledu německého pedagoga volného času Horsta W. Opaschowskiho, který mezi jeho hlavní funkce řadí:

  • rekreaci – volný čas zajišťuje potřebu zotavení,osvěžení, uvolnění, nashromáždění sil
  • kompenzaci – jde o potřebu rozptýlení, vyrovnání, potěšení
  • edukaci – potřeba poznání, další učení
  • kontemplaci – potřeba klidu, rozjímání
  • komunikace – potřeba sdělení, touha nebýt sám, kontakt
  • integraci – potřeba společnosti, společné prožívání, tvoření skupin
  • participaci – potřeba účastenství, angažovanosti, poluúčast na dění
  • enkulturaci – potřeba kreativního rozvoje a účasti na kulturním životě

         Také handicapovaní lidé mají právo na využívání volného času a to stejným způsobem a ve stejném prostředí, jako ostatní lidé.  Volný čas slouží i mimo jiné k aktivaci člověka a u osob s handicapem to platí dvojnásobně, neboť každá činnost, kterou dělá, která ho baví je pro něj velice důležitým prvkem a prostorem pro rozvoj osobnosti.       

         Společnost je ovšem v těchto aktivitách musí vhodně podpořit. K naplění svých potřeb potřebují tito lidé podporu a otevřenost. Otevřenost je o integraci, přijetí lidí s handicapem do každodenního života,jejich rodinou, známými, sousedy, učiteli, zaměstnavateli, každým z nás.

         Stejně jako jsou v dnešní době snahy integrovat postižené dítě do běžných typů škol, jsou rovněž snahy o integraci handicapovaných, co se týče aktivit volnočasových.

         V případě zapojení mentálně postižených dětí do běžného života se snaží různé asociace a občanská sdružení na pomoc dětem s mentálním postižením a další zařízení, která vypracovávají integrační projekty, pořádají kulturní, společenské nebo sportovní akce, kterých se účastní postižené děti společně se zdravými vrstevníky. Mentálně postižené děti se totiž příliš často nedostanou k organizovaným činnostem, jako jsou například dětskétábory, skauting, sportovní něbo umělecké kroužky společně se zdravými dětmi, proto je tyto organizace svými projekty v účasti na těchto aktivitách podporují.

         Příkladem takového projektu může být projekt Jiné odpoledne, který umožňuje dětem s mentálním postižením, autismem či kombinovaným postižením od pěti do osmnácti let zařadit se do kolektivu vrstveníků bez postižení v rámci zájmové činnosti organizované především Domy dětí a mládeže, Skautem nebo Sokolem. Integrované děti navštěvují běžné zájmové kroužky – keramika, plavání, tanec, cvičení, výtvarný, turistický nebo chovatelský kroužek. Základní formou podpory je osobní asistence, která integrační proces usnadňuje. Program si klade za cíl vytvořit pro děti, rodinu i společnost podmínky sociální integrace, rozvíjet schopnosti a dovodenosti dítěte, dosáhnout co největší míru jeho samostatnosti, napomáhat toleranci a prožitku spolupráce s běžnou populací a zvyšování kvalifikace asistentů.

         Snahy poskytnout pomoc pro integrované rekreační činnosti musí být založeny na víře, že integrace je možná uvšech dětí. Pokud nemají postižené děti dostatečnou podporu, mají sklon k návratu do segregace. Organizace poskytující pomoc musí společně s rodiči odhadnout, jak nejlépe podpořit spoluúčast dítěte. Integrace musí mít jak fyzický, tak i sociální rozměr. Dítě by mělo v aktivitě nalézt potěšení, uvolnění a hlavně přátelství s ostatními. I když integrace může trvat dlouhou dobu, stává se přínosem pro všechny zúčastněné.

         Z průzkumu Národního institutu dětí a mládeže vypracovaným ve spolupráci s ministerstvem školství, který zjišťoval, jak tráví děti se zdravotním postižením volný čas, však vyplývá, že v oblasti integrace postižených dětí v rámci volnočasových aktivit jsou v České republice stále velké nedostatky a k systémové integraci vlastně nedochází. Potřebná organizační pomoc není k dispozici, pokud si ji nezajistí vlastní rodiče.Běžné oragnizace nejsou na integraci připraveny, jak personálně, tak chybí peníze na speciální pomůcky, asistenty, bezbariérový přístup. Specializovaných organizací je málo. Také samotní rodiče často nevědí, kam by své dítě mohli přihlásit nebo má negativní zkušenost s tím, že třeba kontaktovali organizaci, která jejich handicapované dítě přijala, ale ze strany organizace chyběla potřebná podpora a dítě pak muselo většinoupo krátké době aktivitu opustit. (www.dobromysl.cz)

 Seznam literatury

  1. HOFBAUER, B. Děti, mládež a volný čas. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178927-5
  2. PIPEKOVÁ, J. Osoby s mentálním postižením ve světle současných edukativních trendů. Brno:MSD, 2006. ISBN 80-86633-40-3
  3. VALENTA, M. Přehled speciální pedagogiky a školská integrace. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. ISBN 80-224-0698-5
  4. VÁŽANSKÝ, M., SMÉKAL, V. Základy pedagogiky volného času. Brno: Paido, 1995. ISBN 80-901737-9-9

 Internetové zdroje

www.dobromysl.cz

Autor: Roman Kunovjánek

 

 

Be Sociable, Share!

    Permanent link to this article: http://www.vemeste.cz/2012/01/volnocasove-aktivity-handicapovane-mladeze/

    6 comments

    Skip to comment form

    1. Katka Ševčíková,FTK,APA,KS

      Je to tak!
      řekla bych,že organizací,které nabízejí volnočasové aktivity, již dnes není málo, ale rozhodně se potýkají nejvíce s nedostatkem asistentů,leckdy nejistotou pokračování v dalších letech,někdy i malou profesionalitou, která souvisí s jejich nezkušeností s tou či onou cílovou skupinou nebo při výběru příliš velikého záběru klientů. Také informovanost o jejich činnostech je někdy nedostatečná.
      Ale – rozhodně je potřeba volný čas těmto lidem dopřát, protože jsou to také chvíle, kdy může být člověk sám sebou, může zažít pocit svobody tvoření bez pomoci, bez pomoci asistentů či bez pomocí členů rodiny, která zasahuje do všech sfér jeho života a to v jakémkoliv věku. Volný čas hlavně umožňuje být chvíli taky sám sebou, pro sebe a pro to je tak důležitý!

    2. Jana Kalousová

      Volnočasové aktivity mají pozitivní vliv na vývoj dětí a dospívajících a také na jejich další život. Přijmeme-li tuto skutečnost u dětí bez postižení, pak musíme přiznat, že to samé platí i pro děti se zdravotním postižením. Jen se musíme přizpůsobit specifickým možnostem, které plynou z jejich postižení.Postižené děti mají stejné sny a touhy jako děti bez postižení,když dospívají,touží po stejných věcech, jako jejich zdraví vrstevníci. Některá přání mohou být v důsledku jejich postižení nesplnitelná, ale mnohé se splnit dá.Volnočasové aktivity mají v denní aktivitě každého člověka své nezastupitelné místo. U dětí se zdravotním postižením mohou navíc volnočasové aktivity působit jako nenásilný výchovný a rehabilitační prostředek.Souhlasím s tím,že by měli být děti s postižením integrováné do kroužků v domech dětí,vždyť oni si chtějí také hrát a užít si zábavu, mít své kamarády a ne jen poslouchat,že něco nesmí nebo na to nestačí.

    3. Dagmar Terberová,FTK, APA,KS

      Velice pěkný článek! Volnočasové aktivity mohou handicapovaným dětem přinést nejen zábavu a potěšení, ale zároveň pocit sounáležitosti s ostatními a tím zlepšení jejich sociální integrace. Je však potřeba velké trpělivosti asistentů a vychovatelů, aby dokázali dítě povzbudit a motivovat k činnosti. Proto je dobře , že vznikají projekty jako Jiné odpoledne.
      Smutné mi připadá, že rodiče jsou málo informováni o různých organizacích a plánovaných akcích. Rodiče jsou mnohdy velice vstřícní a rádi se zapojí do organizování různých akcí nebo táborů, když vidí snahu, nadšení a dobrou práci pedagogů. Když však mají s nějakou organizací negativní zkušennosti, chápu, že se více uzavřou do sebe a další podobnou pomoc nevyhledávají.

    4. Martina Melicharová

      Integrace dětí s postižením ( a je jedno jestli s mentálním, tělesným nebo smyslovým) je důležitá a volnočasové aktivity nabizejí širokou škálu možností ke vzájemnému poznání “obou světů“, k toleranci a pomoci.

    5. Lucie Stoppaniová

      Hezký článek také o tom, že integrace dětí s postižením je velmi důležitá a to nejen ve školním prostředí. Chápu, že organizacím chybí prostředky a asistenti a o to víc si cením projektu jako je Jiné odpoledne.

    6. Kamila Valuchová

      Jiné odpoledne je velice záslužný projekt, který handicapovaným pomáhá v integraci i mimoškolní. Osoby s postižením zde tak mají možnost navázat různé kontakty a užít si svůj život jen pro sebe. Odreagovat se, uvolnit a věnovat se tomu, co je právě zajímá. Bohužel, jak bylo zmíněno, dobrovolných pracovníků, asistentů, či pedagogických pracovníků je zde neustále nedostatek.

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *