«

»

Print this Příspěvek

Mladší školní věk a jeho problematika

1 Charakteristika vývoje

Období po předškolních letech je zvláště významné. Děti jsou ve fázi vývojové integrace. Dochází k utřiďování a propojování různých vývojových dovedností, dítě může proto dělat složitější úkoly. V tomto období jsou děti už velmi soběstační. Mají zažité denní rituály, jako například oblékání, mytí, umí se také najíst sami. Řídí se pravidly, které stanovila rodina. Je na ně dobré spolehnutí. Zvládají lehké úkoly a povinnosti.

Děti se těší do školy (alespoň na začátku období). Životní rytmus se změnil oproti školce. Děti dělají úkoly do školy, chodí do družiny nebo domů sami, což v nich může vyvolávat úzkost. U šestiletého dítěte vývoj nese lepší koordinaci, otvírají se mu nová dobrodružství.

Roste pomalu, ale vyrovnaně, za rok povyroste přibližně o 6 cm. Dívky měří v průměru 110 cm, chlapci 115. Dívky váží přibližně 21 kg, chlapci trochu méně, cca 20 kg. Dítěti vypadávají mléčné zuby a rostou druhé. Srdeční pulz má asi 80 tep/min. Kalorií spotřebuje asi 1650 denně.

Sedmileté děti si více uvědomují vlastní individualitu. Snaží se být hodné a dělat vše správně. Snaží se vše pochopit a využít toho, co zná. Má často obavy z budoucnosti. Těmto dětem se často mění nálada, což je zapříčiněno velkým úsilím soustředit se na úkoly. Sedmileté dítě má přibližně 24 kg. Chlapci měří 120cm a dívky 113cm. Svalová hmota u obou pohlaví je přibližně stejná. Růst probíhá pomalu a vyrovnaně. Dítě je také stále pořád často nemocné. Tmavnou mu vlasy. Rostou trvalé zuby. Energie se střídá s únavou. 

U osmiletých dětí se velmi projevuje chuť do života. Energii soustředí na další zdokonalování vědomostí a znalostí. Děti začínají mít svou nezávislost a chtějí se samy rozhodovat. Chtějí však stále tajně podporu rodičů. Začínají se oddělovat dívky a chlapci. Děti váží přibližně 26 kg. Růst je stále vyrovnaný. Dívky mají asi 120, chlapci 125cm. Tvar těla více připomíná dospělého člověka. Paže a nohy jsou vytáhlejší. Některým dívkám začínají růst prsa a sekundární ochlupení. Dítě není už tak často nemocné, začínají působit androgenní hormony.

Mezi osmým a dvanáctým rokem je kamarádství k vrstevníkům hlubší a založené na úctě.  Mění se způsob přemýšlení a to jak o sobě, tak o ostatních. Mají abstraktnější myšlení. Uvědomují si, že věci se nemění, i když se ty stejné používají k různým účelům.  Toto období je většinou pro všechny klidné a radostné. Dítě si ve škole zvyklo a nemá úzkosti ani stresy. Děvčata rostou rychleji. Období dětství pomalu končí.

 

2 Vlastnosti dítěte mladšího školního věku

Dochází k získávání nových schopností. Dítě plní stále náročnější úkoly a je soběstačnější. Děti chodí do školy rády. Hlavně mezi šestým až osmým rokem. Do školy je potřeba chodit včas a plnit úkoly a nechat je podepsat od rodičů. Nejdůležitější vlastností je naučení se čtení a psaní. K tomu je třeba, aby dítě vizuálně rozlišovalo symbolické znaky-písmena a spojovalo je s jejich zvukovou podobou.  Děti se tento náročný úkol většinou do osmi let naučí. 

Malé děti rozvíjí senzorické vlastnosti. Důležitá je pro ně hra s kostkami, barvami, lepidlem, papírem, pískem, vodou, hlínou. Rády si hrají v kolektivu, který je spíše menší. Děti se mezi šestým a osmým rokem chtějí kamarádit a mít kamarády. Dochází také k hádkám a vyčleňování. Děti nechtějí většinou fyzicky ublížit, ale citově.  Mezi osmým až dvanáctým rokem děti stále více vyhledávají pevnější přátelství.  Více zapojují logické myšlení. Dokáží lépe improvizovat a chovat se lépe v krizových situacích.

3 Jak tedy na školáky?

            Vstup dítěte do školy znamená vstup školy do života celé rodiny a s tím spjaté starosti s úkoly, s učením, se známkami, s učiteli, dokonce i s prázdninami.

            Problémy dítěte školního věku se dají rozdělit do dvou kategorií, jedna se týká školního prospěchu a druhá společenské situace dítěte ve škole, to je tedy jeho postavení v dětském kolektivu, jeho vztahy ke spolužákům i k učitelům. První kategorie pozornosti jak rodičů tak učitelů neujde, ovšem u druhé se to může lehce přihodit, neboť rodiče ani učitelé na to zdaleka nemyslí tolik, jak by měli. Důležité je si uvědomit, že škola není jen místem, kde má dítě získávat vědomosti, ale i místem společenského života. Tím, že se dítě stane školákem, získá i novou společenskou hodnost.

            Dítěti v tomto věku velice záleží na tom, aby rodiče měli zájem na o jeho školní práci, aby s ním prožívali jeho úspěchy i neúspěchy, starosti i radosti. Tento zájem může projevovat každý, ovšem ne každý má nervy na to, pracovat s ním. Proto je důležité nepodcenit práci s dítětem. Na otázku, kdo půjde dělat úkoly s naším potomkem, není správnou odpovědí, ten, kdo má nejvíce času, ale ten, kdo má na to nervy.

            V mladším školním věku se dokáže člověk soustředit na jednu věc asi 10 minut, protože jeho nervový systém j dosud nezralý. Proto je třeba dělat učení zajímavým, používat úkoly krátké a častěji je střídat, aby si jejich mozková centra mohla odpočinout a tím i lépe pracovat. U školních začátečníků je dobré střídání poloh při práci, mohou tedy při práci na úkolu například sedět, stát, klečet, samozřejmě pokud to technicky ničemu nevadí. Dalším důvodem špatné pozornosti dítěte jsou rušivé podněty, proto je dobré například dát stolek tak, aby dítě nevidělo do vedlejšího pokoje, ale spíše do zdi, nebo sednout si vedle něho než zpředu. Zkrátka mít pro učení jeden kout, kde se nic jiného nedělá.

            Důležité je děti v tomto věku chválit a povzbuzovat, a to nejen za dobrý výkon, ale i za dobrou snahu, neboť kdybychom neocenili snahu, nemuseli bychom se lepšího výkonu dočkat. Důležité je také nezajímat se jen o školu, ale i o ostatní činnosti dítěte.

4 Péče o řeč  

            Mladší školní věk je dobrá doba k nápravě a odstranění poruch a nedostatků ve vývoji řeči, například dyslalie, což je špatná výslovnou jedné hlásky. V češtině je to typické u hlásek „r“ a „ř“, dále pak u sykavek. Samozřejmě s nápravou jde začít už dříve, ale ne v každém případě je dítě schopno na nápravném procesu spolupracovat. Vady řeči se dají odstranit i v pozdějším věku, to už je ale podstatně zdlouhavější.

            Pokud má dítě mladšího školního věku vadu řeči, je zde velmi malá naděje, že se to spraví přirozeným postupem psychického a nervového dospívání dítěte, proto musí nastoupit odborná pomoc. Důležité je, aby se rodiče nestyděli o pomoc odborníka – logopedického pracovníka, požádat. A to i v případech lehčích poruch řeči, které rodiče velmi často podceňují. Musí si ale uvědomit, že vedle našeho tělesného zjevu je řeč zpravidla to první, co čeho si na nás ostatní všímají.

5 Identita a pocity méněcennosti

            Pocit méněcennosti může výrazně podlamovat výkonnost dětí jak ve škole, ve sportu tak všude jinde a tím pádem kazit jejich radost ze života. Je důležité mít nějakou společenskou hodnotu, vědět, že druhým lidem na nás záleží, že pro ně máme význam. Vědomí vlastního „já“, tedy identita, se utváří již od počátku našeho soužití s druhými lidmi, zvláště pak mladší školní věk je významnou etapou v utváření naší identity. Dítě v tomto věku je už duševně vyrovnané, bezstarostné, má zájem o věci tohoto světa (o přírodu, sport, techniku, o cizí kraje), jeho humor postoupil do intelektuálního stádia, už rozumí anekdotám a vymýšlí legraci na vyšší úrovni. Nyní už si všímají vztahů mezi lidmi. Pozorovací schopnosti už jsou v tomto směru plně vyvinuté.

            Mladší školní věk je typický pro měření sil a schopností dětí mezi sebou, což je spojeno se závistí a lítostí, že se jim něco nedaří, že vypadají hloupě a směšně před někým na kom jim záleží. Samo o sobě to ale není žádnou tragédií, ba naopak, může to mít dobrý vliv proti lidské samolibosti. S postupem věku se takové zklamání bere jako pobídka dát se do práce usilovněji. V tomto případě se jedná o tzv. zdravý pocit méněcennosti. Nebezpečné je pak to, stane-li se méněcennost „denním chlebem“. Například trpí-li dítě něčím, co nelze napravit ani odstranit.

            Školní věk obecně je dobou soutěží, zejména pohybových a sportovních. Souvisí to s velkým pokrokem v pohybovém vývoji dětí zároveň také s vývojem intelektovým, který jim umožní chápat pravidla hry. Nyní často uplatňují ve hře svůj důvtip, postřeh, odvahu a bojovnost, což je vlastně přípravou na boj skutečný. Zvyšuje se tedy i hodnota tělesné zdatnosti. Tím pádem, je-li dítě v tomto směru nějak omezeno, je proti ostatním v nevýhodě, se daleko hůře vytváří zdravé sebevědomí, v horších případech může být terčem posměchu. Je nutné si uvědomit, že výsměch je v tomto období brán daleko palčivěji než v kterémkoli jiném období života. Dítě v tomto věku si již moc dobře uvědomuje, že smát se lidem s vážným postižením není správné. Ale smát se lidem tělesně neobratným ničemu podle nich nevadí. Jakékoli omezení v pohybu, ať už zaviněné jen drobným úrazem, je tedy pro děti zcela nepřípustné. Může se pak stát, že dítě zatají rodičům i lékaři své zdravotní potíže, na což je třeba brát zřetel. Pro děti a jejich vývoj má tedy tělocvik a sport obecně daleko větší význam než jiné vyučovací předměty.

            Abychom zabránili pocitu méněcennosti dětí, je důležité nepodceňovat ani lehké stupně pohybové nedokonalosti, neboť, jak už jsme se výše zmínili, tělesná zdatnost je v tomto věku vysokou společenskou hodnotou mezi vrstevníky. Proto je dobré v prvních letech školní docházky naučit dítě alespoň základním sportovním dovednostem, jako je plavání, jízda na kole, na bruslích nebo na lyžích.

6 Zájmy mimo školu

            Škola je v tomto věku hlavním předmětem zájmu dítěte. Krom toho že je to místo jeho pracoviště, je to místo společenského dění, na němž má dítě svou účast. V mnohých případech i rodiče kladou na školu největší váhu, což je ovšem velikou chybou. Škola není jediným pracovištěm a dítě by se toho mělo naučit mnohem víc. Proto je dobré využívat mimoškolních aktivit.

            Například u dětí průměrně a dobře nadaných je tato doba (3. -4. třída základní školy)nejlepší pro začátek učení prvnímu cizímu jazyku, po jehož zvládnutí může přijít i jazyk druhý, v nejlepších případech i třetí, to ale až ve starším školním věku. Ovšem je dobré vědět, že nebývá správné učit se dvěma jazykům najednou. Důležité je začít s cizím jazykem až po úplném zvládnutí toho mateřského, teda odstranění všech případných vad výslovnosti atd.

            I pro děti, které ve škole moc neprospívají a mají problémy s učením, je nabídka mimoškolních činností veliká, nesmí to být ale nic podobného škole, nic co klade velké nároky na intelektovou vyspělost a musí to být zábavné činnosti, které odpovídají zájmům dítěte. Kromě v předchozí kapitole již zmiňovaného sportu to mohou být i nejrůznější rukodělné práce, například kutilství, malování, keramika, vaření. Dále technologické činnosti, práce s počítačem v podobě nejrůznějších her, ovšem s počítačem se musí opatrně, je důležité zabránit tomu, aby u něj dítě nestrávilo moc času. Ačkoli se to nezdá pro některé děti je velice přitažlivá i hudba, zejména pak hra na dechové nástroje. Zajímavostí je, že děti s lehkými mozkovými dysfunkcemi, které se ve škole vydrží soustředit sotva minutu, hudba tak pohltí, že se brzy dokážou vypracovat na hráče první třídy. Mnohdy zapomínaným druhem zájmové činnosti je divadlo, ve kterém se také mohou uplatnit děti s horším prospěchem. Jednou z nejlepších vlastností divadla je ta, že se děti učí navzájem spolupracovat a vytvářet společné dílo. Nejde zde o výkon jednotlivce, nelze zde žádným způsobem soutěžit, naopak dílo vzniká dohromady a hodnotí se jako celek. Další zájmovou oblastí je příroda, ať už se jedná o jakékoliv sběratelství, chov zvířat, či například rybaření.

7 Učení o prázdninách

            Prázdniny jsou také velkou výchovnou příležitostí, byla by škoda je jakýmkoliv způsobem promeškat. To ovšem neznamená, že si děti musí o prázdninách opakovat školní látku. Je to doba, kdy by si dítě mělo odpočinout od školních učebnic a učit se z jiných zdrojů, například prostřednictvím výletů, táborů, atd. I pro dětský organismus platí to, že si nejlépe odpočine od zátěže prostřednictvím jiné aktivity, která je pro něj zajímavá a zároveň radostná. Prázdniny jsou nejvhodnější dobou pro sport, pro poznávání přírody, kulturních památek i nových lidí a společenských vztahů mezi nimi.

8 Dětská hřiště

8.1 Význam pohybu

            Děti mladšího školního věku (6 – 12 let) potřebují věnovat pohybu stejný čas, jaký stráví ve škole. Stále se zvyšuje jejich obratnost a mrštnost, navíc se začínají zlepšovat i ve vytrvalosti. Dokáží se určité aktivitě věnovat delší dobu, přesto stále ještě preferují před organizovaným sportem různé pohybové hry. V tomto období se velmi silně začíná projevovat sklon k sedavé a pasivní zábavě jako je sledování televize, počítačové hry, případně potřeba více se učit, proto by rodiče měli dohlédnout na to, aby dítě mělo dostatečnou sportovní a pohybovou aktivitu, která kompenzuje sezení ve škole, u počítače apod.

8.2 Pohyb pro zdravé děti

            Děti potřebují pravidelný pohyb, aby se zdravě fyzicky vyvíjely. Pohybové aktivity jsou základem pro tvorbu silných kostí, svalové hmoty a zdravého srdce. Odborníci již také několik let varují před alarmujícím nárůstem dětské obezity způsobené nedostatkem pohybu. Podle lékařů a dietologů je dětská obezita spojená s celou řadou rizik nejen během dětství ale i později: děti s chronickou nadváhou velice brzy trpí závažnými chorobami jako je např. cukrovka či poruchy jater, v dospělosti pak i srdečními neduhy, vysokým tlakem, bolestivými klouby a mrtvicemi. Děti, které si často hrají venku na čerstvém vzduchu, jsou méně nemocné než ty, které tráví většinu času zavřené doma.

Studie prokázaly, že děti, které si často hrají venku, mají větší představivost a jsou schopné se lépe a déle soustředit

8.3 Pohyb pro šťastné děti

            V jednom mezinárodním průzkumu se ptali dětí, jak a s kým si nejraději hrají. Drtivá většina dětí odpověděla, že si nejraději hrají venku na honěnou nebo na schovávanou se svými kamarády. Děti milují pohyb, obzvláště na čerstvém vzduchu, a chtějí se při hrách setkávat se svými vrstevníky. Již děti předškolního věku mezi sebou rády soutěží, kdo rychleji doběhne, kdo dál doskočí, kdo výš vyhodí míč. Týmové hry a sporty navíc děti učí spolupracovat, vnímat pocity druhých, vyhrávat i vyrovnávat se s prohrami. Tyto děti pak mnohem lépe navazují kontakty s vrstevníky a mají více kamarádů.

8.4 Pohyb pro hodné děti

            Každý známe to okřídlené úsloví „kdo si hraje, nezlobí.“ Pokud pohybové aktivity přizpůsobíme věku a možnostem dítěte, dokážeme ho skvěle zabavit. Navíc v něm vypěstujeme již v raném věku důležité hodnoty jako je trpělivost, sebezdokonalování, smysl pro fair play, týmovou spolupráci apod. Děti, které mají sportovní koníčky, jsou méně náchylné ke svodům typu kouření, alkohol či drogy během puberty. Již malé děti, které tráví hodně času pohybem venku, mají také lepší představu o reálném světě a kladněji se staví k živé i neživé přírodě.

            Všeobecně se doporučuje, aby člověk strávil pohybem zhruba 7 hodin týdně: tato rada se však vztahuje především na dospělé. U dětí se doba aktivního pohybu liší podle věku, obecně platí, že čím mladší, tím pohybově aktivnější.

8.5 Co děti baví

Věk dítěte Co děti baví
6 – 10 let skupinové sporty (fotbal, vybíjená), aktivity založené na mrštnosti (gymnastika, balet) i vytrvalosti (indiánský běh), hry kombinující různé dovednosti (např. tématické bojové hry na táborech)
11 – 12 let pohyb jako kratochvíle (skákání přes gumu či přes švihadlo, hra na babu), pohyb s hudebním doprovodem, míčové hry, dobrodružné aktivity v přírodě

 

9 Dětská hřište a rozvoj

            Pamatujete se hřišťě ze svého dětství? Možná máte podobnou zkušenost jako mnoho těch, kdo u nás vyrůstali v době komunismu. Dětská hřiště tehdy byla navrhována podle vkusu dospělých. Vše bylo šedé a hranaté.

            Pestré barvy však k dětským hřištím patří. To se zdá, že v poslední době už lidé začínají chápat. Rezervy se však najdou.

            Tvary zvířátek nebo hmyzu hřišťe oživí. Například blog the cool hunter nabízí mnoho promyšlených dětských hřišť a interiérů.

            Prostor pro hraní by měl podporovat dětskou kreativitu. Stále více rodičů s bojí děti pouštět na obyčejné prolézačky. Jejich obavy jsou často větší, než samotné riziko. Nehody se samozřejmě stávají, ale převažují pozitiva. Dítě si hraje s vrstevníky, hledá si kamarády, rozvíjí fantazii, tvoří si vztah k okolí a v neposlední řadě je na čerstvém vzduchu. Řešení není tedy držet potomka stranou, aby se mu náhodou něco nestalo.

http://www.svet-bydleni.cz/tagy/jak-muze-vypadat-detske-hriste.aspx

 

10 Top 09 ohledně dětských hřišť

       Dětské hřiště slouží ke hraní dětí, aby si však naše děti mohly hrát podle svých představ, musí být hřiště udržovaná a bezpečná. I tehdy, kdy je hřiště využíváno minimálně, je povinností provozovatele, tedy městské části, zajistit jeho kontrolu a údržbu. Bezpečnost dětí je velice závažné téma, jímž je nutné se intenzivně zabývat, a bezpečnost dětí na dětských hřištích je jedním z neméně důležitých bodů tohoto tématu. Existuje řada legislativních předpisů a platných norem stanovujících, jak mají dětská hřiště vypadat a jaké požadavky jsou kladeny na povrch a zařízení, ovšem tyto normy jsou dodržovány zejména při výstavbě a uvedení dětského hřiště do provozu, později už běžná údržba a kontrola chybí. Moje dcery si na dětská hřiště chodí hrát velice rády – houpačky, prolézačky a skluzavky jsou obrovská lákadla a mnohdy je opravdu těžké dostat je domů. Některá z hřišť však musíme vynechávat, protože pro hry už nejsou zcela bezpečná. Povrchy u houpaček jsou vydupané, sedáky pružinových houpadel a kolotočů rozbité a písek v pískovištích rovněž nevzbuzuje důvěru. Volíme pak raději delší cestu k jinému, bezpečnějšímu hřišti, kde jsou atrakce v pořádku, a tudíž bezpečné. Kvalita dětských hřišť je tedy individuální. Ale proč? Provozovatel má přece povinnost zabezpečit jejich kontrolu, údržbu i provoz. Scházejí pravidla, která by zajistila bezproblémový a bezpečný provoz dětského hřiště.Tato pravidla musí být jasně nastavena a musí v nich být uvedeno, jak často a jakým způsobem je nutno hřiště kontrolovat, jak při péči o dětské hřiště postupovat, jak provádět kontroly, údržbu a opravy.

       Navrhujeme tedy funkční systém péče o dětská hřiště: Zpracování plánů kontrol a údržby, vedení dokumentace o výsledcích provozních kontrol a provedených opravách a údržbách. Stanovení odpovědného pracovníka s jednoznačně vymezenou pravomocí ve vztahu k dětským hřištím. Příslušný pracovník či útvar musí být přítomen rozhodování o dětských hřištích od začátku procesu do jeho konce (v případě občasné praxe, kdy o výstavbě hřiště rozhoduje někdo jiný než ten, kdo má hřiště po instalaci zařízení na starosti). Přidělení prostředků a pracovníků na péči a obnovu zařízení. Pokud je péče o hřiště řešena dodavatelsky, musí mít vybraná firma dostatečnou odbornost a zkušenost s danou problematikou. Pravidelné, minimálně roční hodnocení bezpečnosti hřišť, kterému by měl předcházet rozbor z provedených kontrol a nutné údržby. Z hodnocení by měla vyplynout opatření ke zlepšování bezpečnosti na provozovaných dětských hřištích a celého systému péče o ně.

Kontrolní činnost musí být pravidelná a je základem pro udržení bezpečnosti a funkčnosti při provozování dětského hřiště.

• Běžná vizuální kontrola – odhalí základní zdroje nebezpečí, vzniklé provozem nebo jinými okolnostmi (např. prasklé, zlomené nebo jinak poškozené části zařízení, cizorodé předměty na hřišti, poškození nebo přemístění tlumivého povrchu apod.). Kontrolu musí provádět kvalifikovaný pracovník. Na exponovaných dětských hřištích je tento typ kontroly nutný denně.

• Provozní kontrola, jež prověřuje zařízení z hlediska jeho funkce a konstrukční pevnosti. Kontrolu musí provádět kvalifikovaný pracovník. O této kontrole se provede záznam v dokumentaci. Předpokládá se přibližně jedno- až dvouměsíční interval.

• Roční hlavní kontrola, prováděná proto, aby byl zjištěn momentální stav. O kontrole musí být veden zápis, zpravidla se jedná o „protokol o kontrole“, podepsaný odborným pracovníkem. Dětská hřiště jsou pro naše děti úžasným prostorem pro jejich hry a dovádění, a proto je naprosto nezbytné, aby jim byla věnována pozornost ze strany provozovatele. Města a obce, kterým na dětech záleží, mají funkční a používaný systém kontrol a údržby. Prostředky, jež kontrole a údržbě věnují, jsou vzhledem k minimalizaci rizik úrazu způsobeného zařízením investovány do zdraví našich dětí.

Ing. Marek Doležal

11 Oranžové hřiště Olomouc

Název: Oranžové hřiště
Město: Olomouc
Ulice: U Kovárny
Rok otevření Oranžového hřiště: 2005
Příspěvek Nadace ČEZ: 1.000.000 Kč
Typ hřiště: dětské
Hřiště využívají: není
Hřiště se nachází: Sídliště
Bezbariérové hřiště:  
Na jaké hry je hřiště vybaveno, povrch: není
lavičky
Velikost hřiště: dětmi z okolního sídliště ve věku 4 – 12 let
Povrch hřiště: ano

Slavnostním programem děti z MŠ Dělnická oficiálně zahájily provoz dětského Oranžového hřiště U Kovárny v Olomouci. Dětské hřiště U Kovárny nabízí dětem k zábavě nejen klasickou prolézačku s toboganem, ale také napodobeninu pískovcové lezecké stěny a speciální točidlo. Druhé dětské hřiště u ZŠ Milady Horákové na Nových Sadech zase láká přes 4 metry vysokou síťovou konstrukcí. Nadace ČEZ na hřiště přispěla částkou 2 miliony korun.

12 Lyžování dětí mladšího školního věku

Je rozdíl v lyžování dětí s rodiči nebo v nějaké skupině dětí, např. na školním kurzu nebo v lyžařské škole. Pokud jede dítě lyžovat s rodiči, je často pánem celé rodiny a toho také využívá. Začnou ho bolet nožičky, potřebuje čajíček nebo kokinko. My se ale budeme věnovat spíše výuce v lyžařské škole. Vyučovací jednotka by měla trvat 2,5 – 3 hodiny, pokud ovšem výuka trvá celý den, měla by být rozložena na dvě části s maximální délkou 2 hodiny.

Z hlediska cíle rozlišujeme výuku do části nácviku, ve kterých se seznamujeme s novou látkou, a opakovací, jejichž hlavním úkolem je opakovat a procvičovat dříve naučené. U dětí však nejsou rozdíly při lyžařské výuce tak výrazné, protože každá hodina musí být pestrá, zajímavá, s častým střídáním činností a množstvím nejrůznějších her. Obsáhne tedy jak nácvik něčeho nového, tak i opakování a procvičování.

 Běžná lyžařská vyučovací jednotka se skládá ze tří částí: úvodní, hlavní a závěrečné.

Úvodní část navozuje atmosféru, motivuje děti. Slouží také ke kontrole výzbroje a výstroje, rychlému a stručnému zajištění organizačních věcí, sdělení cíle hodiny. Zapomenout nesmíme na nezbytné zahřátí a protažení organismu před samotným výcvikem.

V hlavní části opakujeme dříve naučené a učíme se nové prvky lyžařské techniky. Pozornost a zájem o výuku zvyšujeme častým střídáním, obměnami činností a také používáním nejrůznějších učebních pomůcek. Pomůcky musíme mít nachystané po celou dobu výuky, abychom v průběhu nemuseli nikam odcházet. Samozřejmou součástí výuky dětí musí být přestávky k odpočinku, které trávíme rozhovorem s dětmi, upozorněním na různé zajímavosti apod. Velice oblíbené je u dětí volné ježdění, kdy si každé dítě zkouší, co samo chce. Instruktor je stále přítomen a na celý průběh výuky dohlíží.

Závěrečná část slouží především k uklidnění organizmu, zhodnocení výcviku a informování o dalším programu, k motivaci pro další lekci a rozloučení s dětmi.

 

13 Referenční seznam

K. Eileen Allen, Lyn R. Marotz (2000). Přehled vývoje dítěte. Od prenatálního období do osmi let. Praha: Portál

Matějček, Z. (2007). Co, kdy a jak ve výchově dětí. Portál

http://www.nadacecez.cz/cs/projekty/oranzova-hriste/vsechna-hriste/174.html

www.top09praha9.cz/dokumenty/1.pdf 

http://www.svet-bydleni.cz/tagy/jak-muze-vypadat-detske-hriste.aspx

Autoři: Kateřina Kadlčáková, Barbora Fialová, Lukáš Hubatka, Magdaléna Malá

Be Sociable, Share!

    Permanent link to this article: http://www.vemeste.cz/2011/05/mladsi-skolni-vek-a-jeho-problematika/

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *